Existuje jeden opravdu pozoruhodný způsob, jak vést veřejnou debatu. Nejdříve vyhlásíte velkou kampaň například „Nora patří lišce“, vytvoříte emotivní příběh, přidáte fotografie (většinu ze zahraničí a mnoho let staré, ale to už nesdělíte), vzbudíte emoce, začnete veřejnost přesvědčovat o své pravdě, začnete urputně žádat peníze a současně se pustíte do snahy změnit zákon.

A pak se stane něco strašného. Ozvou se odborníci. Myslivci. Lidé, kteří se začnou ptát.

Odkud pocházejí fotografie? Jaká jsou skutečná fakta? Co říká biologie? Jaká jsou zdravotní rizika? Opravdu jsou všechny argumenty kampaně odborně podložené? A především – proč se má měnit zákon bez skutečné odborné diskuse a položených důkazů a faktů?

A tady přichází geniální komunikační strategie:

Smazat. Zablokovat. Další. Protože když máte dostatečně silný argument, samozřejmě ho vysvětlíte. Když ho nemáte, můžete vysvětlit alespoň tlačítko „Odstranit komentář“. A právě v tomto okamžiku se nová komunikační pravidla Svobody zvířat stávají velmi zajímavým čtením.

Jedna z formulací zní:
„Vyhrazujeme si také právo mazat komentáře, které šíří lži a pomluvy o naší organizaci, týmu nebo tématech, kterým se věnujeme.“

Na první pohled naprosto rozumné. Nikdo přece nechce na své stránce výhrůžky, vulgarity nebo skutečné lži. Jenže problém nastává ve chvíli, kdy se pod pojmem „lži a pomluvy“ začne schovávat také něco, co je pouze nepohodlné.
– Protože nesouhlas není lež.
– Odborná námitka není pomluva.
– Otázka není útok.
– A upozornění na věcný problém v kampani není automaticky „dezinformace“ jen proto, že se jeho autorovi nelíbí odpověď.
Pokud někdo napíše: „Toto tvrzení není podle dostupných odborných zdrojů správné a tady je studie, která říká něco jiného,“není to pomluva organizace. Je to polemika.

A přesně od toho veřejná diskuse je. Jinak můžeme rovnou zavést nový ,,demokratický“ komunikační model:

Souhlasíte? Zveřejníme.
Nesouhlasíte? Pomluva.
Máte zdroj? Dezinformace.
Máte jiný odborný názor? Trolling.
Máte další otázku? Blokace.

A pokud se člověk přesto nevzdá?

Pak už zbývá jen administrátor. Trochu to připomíná starou dobrou logiku: „Neříkej, co si myslíš, pokud si myslíš něco jiného než my.“ Jen tomu dnes říkáme moderněji, komunikační kodex.

A právě tady se dostáváme k problému kampaně „Nora patří lišce“.
Pokud někdo upozorňuje na odborné rozpory, zpochybňuje použité argumenty, ptá se na původ fotografií nebo upozorňuje na zdravotní problematiku lišek, není možné jednoduše prohlásit, že jde o pomluvy.

To by totiž znamenalo velmi pohodlnou rovnici: „Je to proti nám = je to nepravda.“Jenže takhle věda ani veřejná diskuse nefungují.

A už vůbec ne takhle vznikají kvalitní zákony.
Myslivci a odborníci se opakovaně ptali, proč jsou jejich věcné námitky místo odpovědi řešeny blokací. Proč se na některé odborné otázky nedostává odborné odpovědi. A proč lidé, kteří nesouhlasí s prezentovaným výkladem, postupně ze stránky mizí. Svoboda zvířat během pár dní zablokovala stovky lidí z ODBORNÉ veřejnosti, kteří se kdy na jejich stránkách na něco zeptali či nesouhlasili.

A když se následně začalo veřejně diskutovat právě o těchto blokacích?
Ticho. A potom – světe, div se – nový komunikační kodex. To je skutečně elegantní.
Nejdříve máte problém s tím, že vám lidé kladou nepříjemné otázky. Potom vytvoříte pravidla, která vám umožní rozhodnout, že některé otázky jsou nepřípustné. A nakonec můžete říct: „My nikoho necenzurujeme. My jen dodržujeme pravidla.“

To už skoro zavání administrátorskou verzí starého dobrého:
„Strana rozhodla, že tento názor není správný.“

Samozřejmě, Svoboda zvířat jako provozovatel své stránky má právo nastavit pravidla moderace. O tom není sporu. Stejně tak má právo odstranit skutečné výhrůžky, vulgarity nebo prokazatelně nepravdivá tvrzení.

Proč ale neodstranila a neodtraňuje doslovné výhrůžky smrtí od jejich fanoušků směrem myslivcům? To najednou nespadá pod jejich kodex ?

Ale právo moderovat vlastní stránku není právem rozhodovat, co je odborná pravda pro celý veřejný prostor. A už vůbec není argumentem pro změnu zákona.

Protože pokud chcete změnit legislativu, musíte být připraveni slyšet i ty, kteří vám řeknou:„Ne. Tohle podle nás není správně. A tady jsou důvody.“
Jinak nevzniká odborná debata. Vzniká komentářová bublina.
Taková, ve které se nejlépe daří pochvalám, srdíčkům a vzájemnému ujišťování, že všichni přece vidí svět stejně. Tleskánky a děkovánky od laické veřejnosti…jediná přípustná reakce. A to chce Svoboda zvířat takto měnit zákony?

A teď k další velmi zajímavé části tohoto příběhu.
Na webu Svobody zvířat byl podle přiloženého screenshotu( fiz foto) dříve zveřejněn také etický kodex fundraisingu. Ten mimo jiné pracoval s principem, že organizace nepřijímá dary od dárců, jejichž jednání je v rozporu s jejími zásadami, a obsahoval také pravidla týkající se dárců a konfliktu zájmů.

Zkrátka, etika, transparentnost, odpovědnost. Krásná slova.

Jenže Svobodě zvířat poslali finanční příspěvky také někteří lidé z řad myslivců a odborníků, kteří s organizací dlouhodobě veřejně polemizují a jejichž jména jsou velmi dobře Svobodě zvířat známá.
A tady se nabízí otázka, kterou bychom opravdu rádi slyšeli zodpovězenou.

Pokud byli tito lidé natolik nežádoucí, že jejich názory končily smazáním a jejich účty blokací, proč jejich peníze nežádoucí nebyly? To je totiž docela zajímavá kombinace.

• Názor ne.
• Argument ne.
• Dotaz ne.
• Kritika ne.
• Ale převod na účet? Ano, děkujeme.

Dárci na tento rozpor organizaci upozornili, jejich upozornění byla odstraněna a následně byli zablokováni. Nyní je zcela legitimní chtít vysvětlení.

Ne kvůli myslivcům.
Ne kvůli jedné kampani.
Ale kvůli obyčejné transparentnosti.

A potom přichází možná nejpikantnější část celé věci.

Původní etický kodex o financích z webu zmizel. Samozřejmě to může být aktualizace webu. Může jít o změnu interních pravidel. Může existovat celá řada vysvětlení. Ale právě proto by bylo velmi jednoduché zveřejnit vysvětlení.
Protože když zmizí pravidlo právě ve chvíli, kdy se kolem něj začnou objevovat nepříjemné otázky, lidé se samozřejmě ptát budou.

Internet má totiž jednu nepříjemnou vlastnost. Pamatuje si. A screenshot je taková malá digitální potvora. Co bylo jednou zveřejněno, nemusí zmizet jen proto, že se to později přestane hodit.

A tak se dostáváme k samotnému jádru problému.

• Svoboda zvířat chce ovlivnit veřejnost.
• Chce ovlivnit legislativu.
• Chce přesvědčit politiky.
• Chce získávat podporu veřejnosti.
• A samozřejmě chce získávat také peníze. Primárně na své výplaty.

Pak ale musí přijmout jednu prostou skutečnost:
Kdo chce měnit pravidla pro všechny, musí snést otázky od všech.
Nemůže chtít veřejnou podporu a zároveň veřejnou diskusi selektovat tak, že zůstanou pouze lidé, kteří přikyvují.

To už není skutečná debata. To je digitální obývák, do kterého si pustíte jen návštěvy, které vám nekazí náladu.

A tak možná nastal čas přestat se ptát, jestli je nora liščí. Začněme se ptát, jestli je veřejná debata vůbec veřejná.

Protože pokud jsou odborné námitky umlčeny, nepohodlné otázky mazány, jejich autoři blokováni a současně se tvrdí, že se pouze „bráníme lžím a pomluvám“, pak je třeba velmi pečlivě rozlišovat mezi skutečnou ochranou před lží a obyčejnou ochranou před nepohodlným názorem. A to je sakra velký rozdíl.

Nora patří lišce. Dobře. Ale odborná diskuse patří všem. Fakta patří všem. Otázky patří všem. A nesouhlas? Ten se opravdu nedá vyřešit tlačítkem „SMAZAT“. Můžete smazat komentář. Můžete zablokovat autora. Můžete upravit pravidla.
Můžete dokonce odstranit starý etický kodex z webu a napsat zcela nový, jak vystřižený z dob rudého práva.

Ale jednu věc nesmažete: otázku, proč jste to udělali.
A pokud je odpovědí opět jen blokace, možná už nejde o ochranu před pomluvami. Možná jen někdo zjistil, že argument se moderuje podstatně hůř než komentář.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.