Liška obecná je přirozenou součástí naší krajiny. To ale neznamená, že je zdravotně nezávadná. Stejně jako každý volně žijící živočich může být hostitelem parazitů a původců nemocí. Některé ohrožují především samotnou lišku, jiné mohou představovat riziko také pro domácí zvířata a člověka. Některé jsou pro člověka smrtelné.

A mezi nimi je jeden parazit, o kterém by se mělo mluvit mnohem více.

TASEMNICE LIŠČÍ: MALÝ PARAZIT, VELKÝ PROBLÉM

Tasemnice liščí, Echinococcus multilocularis, patří mezi nejvýznamnější parazity přenosné ze zvířat na člověka. Liška je jejím hlavním definitivním hostitelem. Dospělý parazit žije ve střevě lišky a jeho vajíčka odcházejí s trusem do okolního prostředí. Zákeřnost tohoto onemocnění je alarmující.

A právě zde vzniká problém.
Vajíčka jsou mikroskopická a mohou kontaminovat půdu, vegetaci, vodu nebo potraviny. Člověk se může nakazit jejich náhodným pozřením například prostřednictvím kontaminované půdy, vody nebo potravin. Stačí v les pozřít neomytou borůvku. K nákaze není potřeba kousnutí liškou. Díky velkému přemnožení lišek se lišky urbanizují (stahují do měst a vesnic), kde kálejí například na dětská pískovištěm, či u vás na zahradě. Stačí pak, aby si vaše dítě olízlo při hře prsty. Nejhorší je banalita, jakou se člověk může nakazit. Stačí, aby infikovaná liška zanechala trus v podrostu, kde rostou borůvky, jahody nebo maliny. Stačí jediný okamžik: Vaše dítě si v nestřeženém momentu samo utrhne a sní jednu jedinou borůvku kontaminovanou vajíčky tasemnice liščí.

Po pozření vajíček se zárodky parazita mohou dostat do jater. Tam vzniká pomalu rostoucí, nádorovitě se chovající parazitární ložisko, které může prorůstat do okolních tkání a později se šířit i do dalších orgánů.

Nejzákeřnější je, že onemocnění může roky probíhat bez výrazných příznaků. Klidně i deset let do prvních příznaků. Později se mohou objevit bolesti břicha, únava, hubnutí nebo poruchy jaterních funkcí. V pokročilém stadiu může být zasažena nejen játra, ale například plíce nebo mozek.

Alveolární echinokokóza je závažné a progresivní onemocnění. Pokud není léčena, může být smrtelná. Léčba bývá dlouhodobá a komplikovaná a může vyžadovat rozsáhlý chirurgický zákrok i dlouhodobou antiparazitární terapii.

KAŽDÁ TŘETÍ LIŠKA

V českých sledovaných populacích se podíl lišek pozitivních na Echinococcus multilocularis pohybuje kolem třetiny vyšetřených zvířa. To znamená, že každá třetí liška je touto nemocí nakažená a přenáší ji dále.
Fakt, že se parazit v české populaci lišek vyskytuje významně, je nepochybný. ECDC uvádí Českou republiku mezi zeměmi, kde byly v roce 2022 infekce E. multilocularis u lišek výrazně zachycovány.

VÍC LIŠEK = VÍC POTENCIÁLNÍCH ZDROJŮ

A právě tady se dostáváme k otázce početnosti liščí populace.
Pokud je lišek v krajině více, jsou jak nyní osminásobně přemnožené, existuje také více potenciálních definitivních hostitelů parazita. Pokud je současně vysoký podíl nakažených zvířat, znamená to více potenciálně nakažených lišek a více možností, že se infekční vajíčka dostanou do prostředí. a mezi lidi.

SVRAB neboli PRAŠIVINA – LIŠKU MŮŽE DOSLOVA ZNIČIT

Dalším velmi známým onemocněním lišek je sarkoptový svrab, způsobený roztočem Sarcoptes scabiei. Napadená liška trpí intenzivním svěděním, škrábe se, ztrácí srst a vytvářejí se jí rozsáhlé strupy a poškození kůže. V těžkých případech dochází k vyčerpání, podchlazení, sekundárním infekcím a nakonec k úhynu.

Typická zdánlivě silně zablešená či „ošuntělá“ liška, která se objevuje za dne v blízkosti lidských obydlí, proto nemusí být jen hladové nebo „zvědavé“ zvíře. Může jít o těžce nemocného jedince.

Sarkoptový svrab může napadat také další savce. Přenos na člověka je možný, přičemž u člověka obvykle nejde o dlouhodobě se udržující infekci liščím roztočem, existují léky.

VZTEKLINA – NEMOC, KTEROU SE PODAŘILO Z ČESKA VYTLAČIT

Liška byla historicky jedním z hlavních rezervoárů vztekliny ve střední Evropě. Díky dlouhodobé vakcinaci lišek se podařilo vzteklinu v České republice u suchozemských zvířat eradikovat.
To ale není důvod zapomenout, že vzteklina je smrtelné onemocnění a v některých částech Evropy se stále vyskytuje. Například u našich sousedů jsou nakazené lišky celkem běžné. A opět díky velkému přemnožení lišek, které ČR má a jejich stavy radikálně stoupají je jen otázkou času, kdy se vzteklina navrátí zpět.

Proto není nikdy rozumné manipulovat s podezřele se chovající liškou, která ztrácí přirozenou plachost, pohybuje se nekoordinovaně nebo vykazuje neobvyklou agresivitu.

TRICHINELÓZA A DALŠÍ PARAZITI

Lišky jsou součástí přírodních cyklů celé řady parazitů. Patří mezi ně i svalovec rodu Trichinella. Pro člověka je však hlavní cestou nákazy požití syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa, nikoliv běžný kontakt s liškou. V České republice je trichinelóza u lidí vzácná a povinně se vyšetřuje například maso ulovených divokých prasat ovšem nakazit se můžete i od domácího prasete.

PROČ JE DOBRÉ TO VŠECHNO VĚDĚT?
Ne proto, abychom se začali bát každé lišky. Ale proto, abychom přestali vytvářet představu, že volně žijící zvíře je automaticky zdravotně bezpečné jen proto, že patří do přírody.

Je důležité přijmout i fakt, že přemnožený druh nadělá více nepořádku, než dobra. Regulace stavů je velmi důležitá. I když jsou lidé, kteří si myslí, že liška se lovit nemá, protože je to Bystrouška z pohádky, realita je jiná.

Liška může být zdravá. Může být nemocná. A může být také bez jakýchkoli viditelných příznaků hostitelem parazita, jehož vajíčka následně kontaminují prostředí. U tasemnice liščí je právě tato neviditelnost největším problémem.

Člověk může infekční vajíčko pozřít a o nákaze nemusí celé roky vědět. Mezitím může v játrech pomalu postupovat onemocnění, které je při neléčení potenciálně smrtelné. Proto má smysl monitoring liščích populací, sledování výskytu parazitů, odpovědná práce s volně žijícími zvířaty a především informovanost veřejnosti. Liška je součástí přírody. Ale příroda není sterilní prostředí.

A pokud v krajině roste početnost lišek, musí se spolu s ekologickými otázkami otevřeně diskutovat také otázky zdravotních rizik. Ne proto, abychom lišku démonizovali, ale proto, abychom ji viděli takovou, jaká skutečně je: jako divoké zvíře, které má v přírodě své místo a zároveň může být hostitelem patogenů nebezpečných pro další živočichy i člověka.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.