Jako dlouholetá myslivkyně, která byla za svou práci oceněna Českomoravskou mysliveckou jednotou, jsem se rozhodla reagovat na další veřejně publikovaný text bývalého instruktora potápění (pod jehož vedením zahynuli dva lidé) a nynějšího aktivisty pana Milana Jeglíka.

Nikoli osobními útoky, ale věcnou polemikou a otevřenou diskuzí. Veřejná debata o myslivosti je potřebná. Aby však byla přínosná, měla by stát na faktech, biologii, legislativě a reálné praxi, nikoliv na emocionálních přirovnáních, urážkách a výhrůžkách.

Níže vybírám několik výroků, které považuji za nejproblematičtější.

Výrok pana Jeglíka: „Lovec je srovnatelný s pedofilem, sexuálním deviantem nebo psychopatem.“

Toto není argument. To je emocionální manipulace založená na falešné analogii. Pedofil, násilník nebo vrah ubližují lidem pro vlastní uspokojení a páchají trestnou činnost. Myslivost je naopak zákonem regulovaná činnost vykonávaná podle přísných pravidel. Myslivec skládá zkoušky, podléhá zákonu, hospodaří se zvěří a nese odpovědnost za škody i stav populací. Srovnávat statisíce slušných myslivců s pachateli nejzávažnějších trestných činů není odborná argumentace. Je to urážka celé skupiny lidí.

Další výrok pana Jeglíka: „Lov je pouze jednostranná zábava.“

Kdo někdy skutečně vykonával myslivost, ví, že naprostou většinu času netvoří lov. Tvoří ji zakládání políček pro zvěř, opravy posedů, budování napajedel, výsadba remízků, přikrmování v době nouze, monitoring zdravotního stavu zvěře, dohledávání poraněných kusů, spolupráce se zemědělci při záchraně srnčat nebo řešení škod způsobených přemnoženou zvěří. Snažit se tyto činnosti bagatelizovat či popírat jejich existenci je znak chybějících faktických argumentů.

Samotný lov představuje jen malou část myslivecké práce a slouží jako nástroj regulace populace tam, kde přirozené regulační mechanismy chybějí nebo nestačí. Především je to starost a práce pro krajinu i faunu, stejně tak jako výchova dalších generací k úctě a respektu přírody, která je součástí krajiny a našich životů.

Následující výrok pana Jeglíka: „Myslivci zabíjejí pro adrenalin a psychický orgasmus.“

Autor nepředkládá jediný důkaz. Jde pouze o vlastní psychologickou konstrukci. Naopak mezi myslivci je běžné, že ulovenému kusu vzdávají poslední poctu, používají myslivecké tradice a usilují o co nejrychlejší a nejšetrnější usmrcení zvěře. Nikdo rozumný nemá radost z utrpení zvířete. Cílem je minimalizovat jeho utrpení. Redukovat motivaci desetitisíců myslivců na údajný „psychický orgasmus“ není psychologie. Je to špatná spekulace.

Též výrok pana Jeglíka: „Trofeje dokazují psychickou poruchu.“

Trofej je historicky i kulturně symbolem úcty k ulovenému kusu. Je součástí mysliveckých tradic po celé Evropě. Stejně jako si horolezec vystaví fotografii z vrcholu nebo sportovec medaili, myslivec uchovává vzpomínku na významný okamžik. Samotná existence trofeje není důkazem psychické poruchy. Takové tvrzení nemá oporu v psychiatrii ani psychologii. Takto by mohl obvinit i každého kdo si vede vlastní herbář, vždyť i rostliny jsou živoucí organizmus neodmyslitelně patřící do naší přírody. Dobře se to čte zvláště od člověka, jehož blízký příbuzný byl největším pytlákem v celé éře Československa a na jehož půdě bylo nalezeno víc než 3 000 upytlačených trofejí.

Další výrok pana Jeglíka: „Neexistují studie psychologie trofejových lovců.“

I kdyby tomu tak bylo, z absence výzkumu nelze vyvozovat existenci psychické poruchy. Věda funguje opačně. Nejprve musí existovat důkazy, teprve poté lze formulovat závěry. Nelze nejdříve označit skupinu lidí za psychicky nemocnou a až následně hledat důkazy. To odporuje základním principům vědeckého i logického uvažování.

Též výrok pana Jeglíka: „Lovci by s radostí lovili i lidi.“

Takové tvrzení je čistou spekulací bez jediného důkazu. Myslivci jsou lékaři, učitelé, hasiči, právníci, policisté, zemědělci, podnikatelé i rodiče. Denně žijí běžný život jako ostatní občané. Naznačovat, že mají sklony vraždit lidi, je nepřijatelné a pouze prohlubuje nenávist vůči celé profesní a zájmové skupině.

A poslední mnou vybraný výrok pana Jeglíka: „Lov pro trofeje je největší zločin páchaný na zvířatech.“

Ve světě existují miliony případů týrání hospodářských zvířat, nelegálních množíren, pytláctví, nelegálního obchodu s ohroženými druhy nebo úmyslného týrání domácích zvířat. Označit legální myslivost za „největší zločin“ znamená zcela ignorovat skutečné případy brutálního týrání zvířat. Takové tvrzení je spíše štvavý slogan než objektivní hodnocení.

Závěrem: Myslivost lze kritizovat. O konkrétních způsobech lovu, legislativě nebo hospodaření se zvěří je legitimní vést diskusi.

Není však správné nahrazovat věcné argumenty přirovnáváním myslivců k pedofilům, psychopatům nebo válečným zločincům. Taková rétorika nevede k ochraně přírody ani ke kultivované veřejné debatě. Pouze rozděluje společnost a vytváří obraz nepřítele místo prostoru pro odbornou diskusi.

Jako myslivkyně jsem připravena diskutovat o datech, biologii, ekologii i etice. Stejnou ochotu bych očekávala i od těch, kteří myslivost veřejně kritizují. Výhrůžky smrtí myslivcům a jejich rodinám do vyspělé diskuse nepatří.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Otázky redakce: Pane Milane Jeglíku, nehodláte se veřejně omluvit za své nepravdivé výroky? Že je chováno mnoho zvířat, a ve vaší rodné vlasti, v nesnesitelných podmínkách a běžně jsou státem schválené porážky i telátek za jejich plného vědomí podříznutím krku jen s ohledem na některá náboženství, to vám nevadí.??? Nevadí vám že v Kostarice, kam jezdíte za peníze českého národa, si užíváte přírodu a nemáte tím pádem ani ponětí o tom co by jste měl chránit za peníze příspěvků od lidí primárně z ČR ??? 

Petr Veselý

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.