​Do českých lesů se nenápadně připlížil už v devatenáctém století jako exotická hračka bohaté šlechty na panstvích a v oborách. Dnes se však z kdysi obdivované asijské zvěře stala ekologická tichá a nebezpečná bomba.

Další invazivní druh

Jelen sika (Cervus nippon) na našem území páchá tak monstrózní škody, nad nimiž lesníkům a ochráncům přírody zůstává rozum stát. A přestože se české lesy doslova dusí pod náplavem tohoto nezničitelného vetřelce, v pozadí se opět ozývají hlasy těch, kteří by jej nejraději chránili – bez ohledu na to, co z naší přírody zbývá.

​Ekologický vysavač, který nenechá kámen na kameni

​Zatímco náš původní jelen lesní má své přirozené návyky a chová se v ekosystému s určitou mírou rovnováhy, sika je pravý opak. Je to doslova biologický vysavač. Sežere naprosto všechno, co mu přijde do cesty – od kůry stromů a mladých výhonků přes kapradiny až po ty nejvzácnější byliny.

​Zoufalá situace panuje na mnoha místech republiky, kde museli ochránci přírody přistoupit k drakonickým opatřením. Například na speciálních chráněných lokalitách s výskytem vzácných a endemických rostlin, které kvetou jako jedny z prvních už pod sněhem, musela být narychlo oplocena celá území o rozloze několika hektarů. Jelen sika totiž tyto unikátní rostlinné poklady bez milosti likvidoval. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: sotva se území zabezpečilo nepropustným plotem, vzácná květena se hned následující rok začala zázračně vracet k životu. Venku za plotem ale zůstala spálená země.

​Nekonečný boj a bezmoc myslivců

​Statistiky mluví jasně a děsivě. Přestože se v posledních letech podařilo v České republice ulovit přes dvacet tisíc kusů této zvěře, populaci to prakticky neohrozilo. Sika je extrémně přizpůsobivá, obezřetná, umí dokonale využívat neprostrost houštin a množí se neuvěřitelnou rychlostí. Navíc se začíná křížit s naším původním jelenem, čímž nenávratně ničí čistotu genofondu naší domácí fauny.

​Myslivci a lesníci bijí na poplach. Varují, že pokud se stav prudce nezmění, české lesy přijdou o schopnost přirozené obnovy. Sika totálně likviduje mladé buky, jedle i duby. Lesy tak ztrácejí druhovou pestrost a mění se v jednotvárné monokultury bez života.

​Paradoxní ochrana: Když ideologie válcuje zdravý rozum

​Zde však narážíme na další, neméně tristní rozměr celého problému. Jakmile se mluví o nutnosti razantní redukce nebo plošného tlaku na tento invazivní druh, okamžitě se ozývají různí aktivisté a ekologičtí teoretici z řad veřejnosti, kteří sika brání.

​Obrana invazivního druhu, který do naší krajiny prokazatelně nepatří, likviduje původní biodiverzitu a působí miliardové škody, je ukázkovým příkladem toho, kdy ideologie vítězí nad realitou. Zatímco aktivisté od „zeleného stolu“ volají po ohleduplnosti ke každému živému tvoru, skutečná česká příroda pláče. Ignorovat fakt, že sika je cizorodý prvek a agresivní vetřelec, znamená přihlížet postupné likvidaci našich lesů.

​Jelen sika u nás nemá co dělat. Pokud nezvítězí zdravý rozum, odborná praxe a nekompromisní ochrana našich původních lesů nad slepým aktivismem, zaplatíme za to nenávratnou ztrátou toho nejcennějšího, co v naší přírodě ještě máme.

Eliška Marie Nedvědová, Petr Veselý