Organizace Svoboda zvířat radikálně omezila činnost svého call centra, kde tahali ze seniorů závěti ve svůj prospěch. Stejně tak smazali po zásahu vyšetřujících orgánů mnoho nepravdivých příspěvků. A co na to premiér, bude nadále podporovat takto velmi problémovou skupinu údajně neziskovou? Bude chtít být zatažen do minimálně neetických praktik za účelem zisku. Volby se blíží.

Poslední zveřejněná zpráva o hospodaření z ní jasně. Ze cca 14 miliónů šlo na výplaty víc než 8 a půl milionu, ze zbytku byl uhrazen provoz organizace včetně pronájmů, aut, telefonů atd. A konečných pár korun bylo věnováno ochraně fauny. To je fakt ve výroční zprávě, kterou máme k dispozici. Poslední zprávu, ač je to zákonem dané, tato tzv. neziskovka ani nezveřejnila.

V posledních týdnech se kolem organizace Svoboda zvířat rozvířila debata, která si zaslouží pozornost. Organizace zveřejnila třídílný videoepos, jehož hlavní postavou byla údajná bývalá myslivkyně. Osoba, která měla veřejnosti odhalit údajné „šokující praktiky“ české myslivosti, byla po celou dobu kompletně anonymizována: její obličej byl rozkostičkován a hlas elektronicky změněn tak, aby ji nebylo možné identifikovat.

Právě tato žena měla být stěžejním svědkem celé kampaně. Ve svých výpovědích popisovala údajné praktiky, kterých měla být osobně přítomna. Jenže mnoho jejích tvrzení narazilo na tvrdou realitu. Mezi myslivci, veterináři i další odbornou veřejností začala jednotlivá tvrzení vyvolávat spíše údiv a posměch než očekávané pobouření. Řada z nich totiž podle odborníků neodpovídala biologii zvěře, platné legislativě ani běžné myslivecké praxi.

A pak přišel nečekaný krok.
Organizace Svoboda zvířat všechna tři videa stáhla. Jako důvod uvedla údajnou kyberšikanu namířenou proti této ženě.

Jenže zde vzniká otázka, kterou si pokládá stále více lidí.

Jak může být terčem cílené kyberšikany člověk, jehož identita nebyla nikdy zveřejněna? Člověk, jehož obličej nikdo neviděl, jehož hlas nikdo neslyšel a jehož jméno nikdo nezná? Jak může veřejnost pronásledovat někoho, koho vůbec není schopna identifikovat?

Nabízí se proto i jiná otázka.

Zmizela videa skutečně kvůli údajné kyberšikaně? Nebo proto, že tvrzení údajné svědkyně pod tíhou odborné kritiky jednoduše neobstála? Jako myslivkyně, která se přírodě věnuje řadu let, nemohu nad touto situací mlčet.

Ve veřejném vyjádření organizace zaznívá obvinění, že jejich členka čelila kyberšikaně. Jenže tento argument postrádá základní logiku. Pokud byla osoba od začátku kompletně anonymizována: rozkostičkovaný obličej, osoba v záběru kamery navíc pouze ze zadu, změněný hlas, žádné jméno ani jiné identifikační údaje, koho měl vlastně kdokoliv šikanovat? Proč si dala organizace Svoboda zvířat tolik práce se skrytím identyty. Možná proto, že to byla jen nahraná komedie se smutným příběhem.

Tento argument působí spíše jako pokus odvést pozornost od samotného obsahu videí. Od výpovědí, které byly opakovaně konfrontovány s odbornými fakty a které v řadě případů neobstály.

O to větší rozpor však vidím v něčem jiném.
Organizace se veřejně ohání bojem proti kyberšikaně, ale dlouhodobě přehlíží desítky komentářů pod vlastními příspěvky, ve kterých padají výhrůžky smrtí myslivcům, jejich rodinám a dětem. Nenávistné výzvy, přání násilí nebo schvalování útoků vůči konkrétní skupině lidí zůstávají veřejně dostupné.

Kde je v takovou chvíli deklarovaná empatie? Kde je odsouzení nenávisti? Kde je ochrana lidí, o které organizace tak často mluví? Nebo platí pravidla jen tehdy, když se hodí do mediální kampaně? Proč Svoboda zvířat ve svých komentářích trpěla takové nechutnosti jako například nabádající příspěvky k zabíjení myslivců, vyvražďování celých rodin a dokonce i nabádání k poslání myslivců včetně jejich rodin i dětí do plynu. Kde selhal stát a orgány činné v trestním řízení?

Zde je jen malý výčet inteligentních komentářů vůči myslivcům a lidem, kteří je podporují:

Nedej Bůh urazit osobu, která je pod ochranou státu s ohledem na vývoj mezinárodní situace. Myslivci a jejich rodiny se mohou beztrestně posílat do plynu a nebo se bude trpět nabádání jejich k jejich vyvražďování včetně dětí?

Pokud organizace skutečně považuje kyberšikanu za závažný problém, měla by začít nejprve u sebe. Měla by jednoznačně odsoudit výhrůžky smrtí vůči myslivcům a jejich rodinám, které se objevují pod jejími vlastními příspěvky. Mlčení totiž není neutralita. Mlčení v takových případech působí jako tolerance.

Další otázky vyvolává i odborná stránka celé kampaně.
Proč jsou ve vizuálech a materiálech používána data, která se prokazatelně netýkají České republiky, ale pocházejí ze zahraničních zdrojů? Proč jsou opomíjena stanoviska odborníků upozorňujících na zdravotní a ekologická rizika spojená s přemnožením lišek? Přemnožená populace představuje riziko z hlediska přenosu závažných parazitárních onemocnění a zároveň zvyšuje pravděpodobnost zavlečení vztekliny z okolních států, kde je její výskyt stále monitorován.

Stejně důležitá je ale také otázka transparentnosti.
Ve výroční zprávě organizace za rok 2024 jsou uvedena data o hospodaření s finančními prostředky dárců, kde většina darů putuje na výplaty zaměstnanců Svobody zvířat. O to více překvapuje, že výroční zpráva za následující období dosud zveřejněna nebyla, přestože zveřejnění ukládá zákon. Organizace, která po jiných požaduje odpovědnost, by měla sama jít příkladem.

Veřejná diskuse o myslivosti je důležitá. Kritika má své místo a nikdo není neomylný. Ale každá kritika musí stát na pravdivých informacích, ověřitelných faktech a férové debatě.

Pokud se místo toho staví mediální kampaně na anonymních svědectvích, která neobstojí před odbornou veřejností, pokud se nepohodlná videa následně smažou a jejich zmizení se vysvětluje údajnou kyberšikanou anonymní osoby, vzniká zcela oprávněná otázka, zda nejde pouze o snahu zakrýt něco úplně jiného.

Veřejnost si zaslouží pravdu. Ne emoce. Ne manipulaci. Ne lži. Ne příběhy, které se začnou hroutit ve chvíli, kdy jsou konfrontovány s fakty.
Je načase skoncovat se lží!

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová, Petr Veselý.

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.