​Zapomeňte na staré jistoty o naší přírodě. S oteplováním klimatu se Česká republika stává cílovou destinací pro druhy, které jsme dříve znali jen z cestovatelských dokumentů nebo dovolených v tropech. Od agresivních komárů přes „jedovaté“ brouky až po nezvané hosty, kteří vám chtějí přezimovat v obýváku – naše „české safari“ právě získalo nové, někdy až příliš aktivní obyvatele.

Pojďte s námi zjistit, kdo jsou tito noví sousedé, jak je poznat a proč je lepší se s některými raději nepotkávat.

​1. Úroveň: Pozor, zdraví na prvním místě

​Druhy, které mohou aktivně ublížit nebo přenášet nemoci.

• ​Komár tygrovaný: Původem z jihovýchodní Asie, je to malý, černobíle pruhovaný komár. Na rozdíl od našich běžných komárů je aktivní i přes den a je velmi agresivní. Přenáší nebezpečné viry jako dengue nebo chikungunya. Jak se bránit: Používej kvalitní repelenty a odstraňuj kolem domu všechny nádoby s odstátou vodou, kde se množí.
• ​Sršeň asijská: Je menší a tmavší než naše sršeň obecná. Je to predátor včelstev, který dokáže zlikvidovat celé úly. Pro člověka je nebezpečná hlavně při vyrušení hnízda; její bodnutí je velmi bolestivé a u alergiků může vyvolat silnou reakci. Jak se bránit: Pokud uvidíte podezřelé hnízdo, nikdy se k němu nepřibližujte, ale ohlaste nález odborníkům či včelařům.
• ​Zápřednice jedovatá: Středně velký pavouk s nápadnými kusadly. Má silný jed, který způsobuje pálivou bolest, otok a někdy i nevolnost. Často si staví hnízda ve vysoké trávě nebo na květech. Jak se bránit: Při procházkách vysokou trávou v teplejších oblastech buďte opatrní a raději se nedotýkej neznámých „pavoučích domečků“ na rostlinách.
• ​Májka fialová: Brouk, který při ohrožení vylučuje žlutou tekutinu obsahující prudký jed kantaridin. Pokud se jí dotknete a pak si sáhnete na oči nebo do úst, způsobí puchýře a podráždění sliznic. Způsobuje puchýře i na pokožce. Jak se bránit: Májku nikdy neberte do ruky, jen ji pozorujte z dálky. Je to krásný brouk, ale „jen na dívání“.

​2. Úroveň: Nepříjemní spolubydlící

​Druhy, které nás přímo nezabijí ani neohrozí, ale dokážou znepříjemnit život.

• ​Ploštice mramorovaná: Plochá ploštice s mramorováním. Její hlavní zbraní je obranný zápach, který vypustí, když ji rozmáčknete nebo vyrušíte. Na podzim se ráda stěhuje do bytů. Jak se bránit: Nejlepší je používat sítě do oken a při nálezu ji opatrně vynést ven na papíře.
• ​Vroubenka americká: Velká ploštice, která na podzim hledá úkryt v lidských obydlích. Je to spíše „obtěžující návštěvník“, kterého si můžete připlést do prádla nebo k oknu. Jak se bránit: Pravidelná kontrola okenních rámů a sítě do oken jsou nejlepší prevencí.
• ​Slunéčko východní: Invazivní druh, který vytlačuje naše původní slunéčka. Když se jich na podzim shluknou stovky na fasádě domu, mohou zanechávat stopy na omítce a pronikat do interiérů. Jak se bránit: Zamezit jim v přístupu do ventilačních otvorů nebo štěrbin domu.

​3. Úroveň: Neškodní sousedé, spíše užiteční

​Druhy, se kterými se musíme naučit žít.

• ​Křižák pruhovaný: Pavouk s nápadnými žluto-černými pruhy, vypadá jako „vosí pavouk“. Je to jeden z nejhezčích pavouků, které u nás máme. Pro člověka je naprosto neškodný a spíše nám pomáhá tím, že chytá hmyz. Co s ním: Užívat si pohled na jeho precizně utkanou síť a brát ho jako součást naší obměňující se přírody.
• ​Kudlanka nábožná: Tato „exoticky“ vyhlížející lovkyně, kterou si mnozí pletou s velkou kobylkou, se v posledních letech zabydlela i v našich zahradách. Je to naprosto neškodný a fascinující dravec, který nám pomáhá udržovat rovnováhu tím, že loví hmyz, který na zahradě mnohdy nechceme. Co s ní: Pokud na ni narazíte, jen ji v klidu pozorujte. Je to velmi vzácná a užitečná návštěvnice, která si zaslouží naši ochranu a obdiv.

​Zlatá tečka na závěr: Člověk jako největší „invazivní druh“

​Na závěr jedna úsměvná připomínka, že příroda je plná překvapení: ,,Sám jsem před nemnoha léty v Tatrách zahlédl obrovského, dvaceticentimetrového černého škorpiona u termálního jezírka, mimo hlavní turistické trasy. Instinktivně jsem odvedl děti do patřičné vzdálenosti. Po jeho bezpečném odchytu jsem následně zjistil, že jde o „mazlíčka“ malé holčičky, která si ho přivezla z výletu do Prahy. I když jak je známo, čím větší škorpion, tím méně je jedovatý i přesto jeho útok, pokud nevíte jak se k němu chovat, je rozhodně nepříjemný, minimálně, jako bodnutí vosou.“ Tento příběh nám krásně ukazuje, že nejčastějším „invazivním faktorem“ v naší krajině je často naše vlastní zvědavost a láska k exotice.

​Pamatujme, že ke všem těmto tvorům, ať už jsou nebezpeční, nebo jen obtěžující, je třeba přistupovat s respektem a úctou. Jsou to jen další obyvatelé naší planety, kteří se přizpůsobují světu, který se kolem nás mění.

Petr Veselý