Stála jsem už mnohokrát na kraji lesa a obdivovala lišku. Je nádherná. Chytrá. Dokonalý lovec. Nikdy jsem ji nevnímala jako nepřítele. Jenže příroda funguje jen tehdy, když v ní existuje rovnováha. A právě o tu dnes přicházíme. Podívejte se na videa s Václavem Noidem Bártou.

Jako myslivkyně nechci vést válku proti liškám. Chci mluvit o pravdě, kterou mnoho lidí nechce slyšet.
Lišek je v mnoha honitbách tolik, že se stále častěji stahují do vesnic i měst. Urbanizují se, ztrácejí přirozenou plachost a hledají snadno dostupnou potravu. Popelnice, komposty, zahrady, slepice, kachny, králíci… To všechno se pro ně stává snadnou kořistí.

A pak přijde ráno, které nechce zažít žádný chovatel.
Ticho. Rozházené peří. Mrtvá kuřata. Prázdný výběh.

Přesně takové zoufalství prožil i zpěvák Václav Noid Bárta, když mu liška během několika útoků zabila jeho vypiplaná kuřata, kachnu i další drůbež. Nic nepomohlo, že výběh zabezpečil opravdu důkladně. Ve videu neskrýval slzy. Neplakal kvůli penězům. Plakal proto, že přišel o živé tvory, o které se od prvního dne staral jak on, tak celá jeho rodina včetně dětí. O zvířata, která krmil z ruky. Která znal jedno po druhém.

A právě tehdy si mnoho lidí uvědomilo něco, co myslivci říkají už dlouhé roky. Liška není jen pohádková Bystrouška. Je to vrcholový predátor.
A když je jí příliš mnoho, následky pocítí nejen bažanti, koroptve, zajíci nebo srnčata. Pocítí je i obyčejní lidé.

Dalším problémem je zdravotní riziko.

Liška je přenašečem liščí tasemnice (Echinococcus multilocularis), která může u člověka způsobit velmi závažné onemocnění jater a smrt. Nakažená je nyní každá třetí liška. A krom snězení neumytých lesních plodů se může nakazit vaše dítě například na pískovišti do kterého se liška vykálela. Stačí jedno olíznutí ruky… Může být také zdrojem svrabu, který je přenosný na psy, další domácí zvířata a i na člověka.

Přesto se dnes o těchto rizicích téměř nemluví.
Mluví se o tom, jak je liška krásná. Jak je roztomilá. Jak si přišla pro piškot. Mnoho lidí je dokonce na svých zahradách krmí. Prosím, nedělejte to!

Jenže málokdo ukáže druhou stranu.
Nikdo nenatočí plačící děti nad roztrhanými králíčky. Nikdo neukáže starého hospodáře, který ráno sbírá mrtvé slepice. Nikdo neukáže myslivce, který celý život budoval drobnou zvěř, aby ji během jediné sezóny zlikvidovali přemnožení predátoři. Myslivost není o nenávisti ke zvěři. Nikdy nebyla. Je o odpovědnosti. O péči. O rovnováze. Každý druh má v přírodě své místo. Ale žádný druh by neměl být natolik početný, aby začal ničit vše kolem sebe. To bohužel organizace Svoboda zvířat neví, nebo záměrně nechce vědět.

Jejich kampaň za zákaz norování je postavena na lživých faktech a manipulaci. Záměrně popírají přemnožení lišky v ČR i zdravotní rizika, které kor přemnožené stavy lišky spolu přináší. Není tak divu, že organizace neunesla nápor odborné kritiky a argumentů a přesunula své manipulativní myslivecké příspěvky na instagram, kde se většina odborné myslivecké veřejnosti nepochybuje. Nemusí tak řešit odborné argumenty. Ovšem výhrůžky myslivcům a jejich rodinám pokračují ze strany fanoušků Svobody zvířat i tam a to bez jakékoli moderace. Mnoho příspěvků je daleko za hranicí zákona a policie i kriminální služba se jimi již zabývají. Zde je jen několik z těch ještě slušnějších, vypovídající o inteligenci autorů.

Jako malý příklad manipulace uvedu fotku, kterou používají pro svoji kampaň již od začátku. Ale nikde nepíšou, že fotka (jako mnoho jiných fotografií a videí) není z ČR a tudíž neodráží pravý stav věcí u nás, nýbrž je to fotka 20 let stará, pocházející od anonymního autora z amerického venkova. Tuto fotku používají organizace po celém světě například 🇬🇧 Ve Velké Británii: Místní protilovecké spolky bojující proti tradičním honům na lišku.

🇮🇹 V Itálii: Radikální hnutí za práva zvířat.
🇨🇿 V České republice: Organizace jako Svoboda zvířat, která snímek využívá v rámci lobbingu za úplný zákaz norování.

Takovéto snímky nelze použít pro kampaň jako ilustrační. Protože každá země má jiné zákony. Zákony jaké máme my rozhodně nedovolují žádné týrání zvěře při výkonu práva myslivosti.

Nechci svět bez lišek. To by byla obrovská chyba. Chci svět, kde se lidé nebudou bát pustit slepice na dvůr. Kde budou v polích znovu běhat zajíci. Kde budou bažantí slepice moci vyvést kuřata. A kde se nebude brečet nad tím, co zbylo po noční návštěvě predátora. Protože každá slza chovatele, každé roztrhané zvíře a každá zbytečně zmařená práce člověka je připomínkou, že příroda potřebuje rovnováhu. A pokud ji přestaneme udržovat, zaplatíme za to všichni.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.