Debata o ochraně zvířat bývá často plná emocí. O to důležitější je používat stejná měřítka bez ohledu na to, zda se jedná o hospodářská zvířata na jatkách nebo o volně žijící zvěř v myslivecké praxi.

Halal porážka je způsob porážky zvířat podle islámských pravidel. Konkrétní požadavky se mohou mírně lišit podle země, náboženské autority nebo certifikační organizace, ale obecný postup je následující:

• Zvíře musí být v době porážky živé.
• Porážku provádí vyškolená osoba.
• Před řezem je pronesena náboženská formule (obvykle vzývání Boha).
• Ostrým nožem se jedním řezem přeruší průdušnice, jícen a hlavní krční cévy.
• Zvíře v bolestech vykrvácí.

V mnoha evropských zemích, včetně ČR jsou zvířata před porážkou omráčena, přičemž se používají metody, které jsou považovány za slučitelné s halal pravidly.
Některé náboženské autority však uznávají pouze porážku bez předchozího omráčení a i to lze za určitych podmínek provádět. Právě tento způsob je předmětem kritiky, protože zvíře může po provedení řezu zůstat po určitou dobu při vědomí. Dle vědeckých studií může u porážky bez omráčení docházet k období bolesti a stresu před ztrátou vědomí.Toto je v EU i v ČR legální způsob usmrcení zvířete.

Ale co ono norovaní?

Podobně emotivní debaty se vedou kolem norování lišek. Ve veřejném prostoru se často objevují velmi drastická tvrzení o tom, jak tato činnost údajně probíhá. Pokud však má být diskuse věcná, musí vycházet z konkrétních důkazů, nikoliv z jednotlivých historek nebo nepodložených obvinění.

Podle myslivecké praxe je cílem norování vyhledání a vyhnání lišky z nory za pomoci speciálně cvičených psů. Psi nemají lišku usmrtit, trhat, ale dostat ji z nory nebo ji zadržet do příchodu člověka. Tak norování probíhá. Následné usmrcení zvěře má být provedeno co nejrychleji a v souladu s platnými předpisy. Účelem není utrpení lišky, ale naopak rychlá smrt střelnou zbraní, jako při jiném lovu. Tedy je to o dost ohleduplnější k zvěři, než zmiňovaná halal porážka, která ale například organizaci Svoboda zvířat nevadí.

Svoboda zvířat a odpůrci norování považují samotný princip kontaktu psa a lišky v noře za drastický a dlouhodobě usilují o zákaz této metody. Bohužel tento názor vychází jen z nedostatečného vzdělání v daném oboru, tedy v myslivosti. Jejich právo na kritiku je legitimní stejně jako právo myslivců hájit své argumenty.

V této souvislosti by však měla platit jednoduchá zásada: závažná obvinění musí být doložena. Pokud například organizace Svoboda zvířat tvrdí, že z vlastní praxe ví o případech, kdy psi lišky trhají na kusy nebo kdy myslivci lišky umlátí lopatou, měla by organizace veřejnosti předložit konkrétní důkazy a informovat, zda byly v takových případech podány podněty či trestní oznámení pro podezření z týrání zvířat. Pokud totiž někdo disponuje informacemi o protiprávním jednání, je namístě očekávat, že bude usilovat o jeho vyšetření příslušnými orgány.

Svoboda zvířat byla vyzvána předsedou Českomoravské myslivecké jednoty o spolupráci pro vyšetření zmíněného týrání na jejich stránce. Nikdo z myslivců nestojí o to mít mezi sebou někoho, kdo porušuje zákon. Svoboda zvířat z nějakého důvodu odmítla. Českomoravská myslivecká jednota a myslivci tedy podali trestní oznámení za šíření nepravdivých informací, která nyní prověřuje PČR.

Je velmi smutné, že o věci vysoce profesně zaměřené má rozhodovat a soudit ji laická veřejnost. Petice laické veřejnosti a jejich argumenty za zákaz norování je asi to samé, jako by byla petice za zákaz operování ledvin skalpelem, protože ten je moc drastický. Nikdo z lidí, kteří petici Svoboda zvířat sepsali a dle vyjadřování nejspíše ani nikdo z jejích fanoušků není myslivec, tedy profesně způsobilý člověk, tuto diskuzi vést. A přesto se vede. Jak je to možné? Jak je možné, že o změně profesionálního postupu mluví někdo, kdo to ani jednou neviděl na vlastní oči?

Kdo se chce podívat, jak norování probíhá, zde video:

Jak probíhá norování opravdu
Smyslem norování není souboj psa s liškou, ale její vyhnání z nory. Liška noru opouští během krátké doby po kontaktu se psem a následně je lovena zákonným způsobem – zastřelením. Tedy žádné mlácení lopatou či dávení psem, jak neustále lživě tvrdí Svobodazvířat. Myslivci pozorňují, že legislativa již zakázala lov v období odchovu mláďat, což bylo jedním z hlavních argumentů kritiků. Liška má dobu hájení a jakýkoli lov v době mladých je zakázaný a neprovozuje se.

Pokud by někdo při norování úmyslně nechával psa lišku trhat nebo porušoval myslivecké předpisy, nejednalo by se o standardní norování, ale o porušení zákona. Kritici by proto měli rozlišovat mezi zákonnou mysliveckou praxí a případnými individuálními excesy, pro které by měli mít patřičné důkazy.

Veřejná debata o ochraně zvířat by neměla být založena na emocích ani na vzájemném nálepkování. Pokud kritizují jednu legální činnost kvůli možnému utrpení zvířat, měli by stejným způsobem posuzovat i všechny ostatní. A pokud se vznášejí vážná obvinění, měli by být připraveni je doložit.

Vyzývám tedy organizaci Svoboda zvířat, aby doložili trestní oznámení, která podali na četné případy týrání lišek, o kterých ze své praxe ví. Viz reportáž ČT 5. června, slova paní Zapotilové – Svoboda zvířat.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.