Jako myslivkyně vnímám v posledních měsících sílící tlak organizace Svoboda zvířat na úplný zákaz norování lišek. Mezi nejhlasitější kritiky patří Karolína Zapotilová ze Svobody zvířat, která tuto mysliveckou metodu označuje za krutou a přirovnává ji dokonce k psím zápasům. Otázkou však zůstává, zda jsou tato tvrzení podložena důkazy, nebo se jedná spíše o lži záměrně zacílené na emoce.

• Tvrzení o krvi, soubojích a týrání
  Odpůrci norování opakovaně tvrdí, že při této metodě dochází ke krvavým soubojům psů a lišek v podzemí. Taková tvrzení však vyvolávají zásadní otázku: pokud jsou podobné případy běžné a představují porušování zákona na ochranu zvířat proti týrání, kolik z nich bylo skutečně oznámeno Policii ČR nebo Státní veterinární správě?Dne 5.6.2026 promluvila paní Zapotilová v reportáži o norování pro ČT (video níže), kde tvrdila, že norování je způsob lovu, kdy má pes vyhnat lišku nad zem, kde je myslivcem zastřelena. ALE Z JEJICH (Svoboda zvířat) ZKUŠENOSTÍ Z PAXE NOHOU TVRDIT, ŽE TO TAK NENÍ. A já se ptám : Jestliže někdo tvrdí, že dochází k systematickému týrání zvířat, měl by být schopen doložit:
• podaná trestní oznámení,
• podněty veterinární správě,
• výsledky kontrol,
• pravomocná rozhodnutí orgánů.

Bez těchto důkazů zůstávají podobná obvinění především tvrzeními a zaměrným lživým špiněním myslivosti. Ve veřejné debatě by měla platit stejná pravidla pro všechny: mimořádná obvinění vyžadují mimořádné důkazy.

V této souvislosti připomenu i nedávno video-zpověď „údajné bývalé myslivkyně “ pro organizaci Svoboda zvířat, kde ona slečna tvrdí, že byla svědkem mnohého týrání lišek a psů. Samozřejmě nic neohlásila. Myslivci v čele s předsedou ČMMJ panem Jiřím Janotou, vyzvali Svobodu zvířat o součinnost při prošetření těchto závažných obvinění. Myslivci nestojí o to mít ve svých řadách někoho, kdo porušuje zákon. Svoboda zvířat ale odmítla výzvu o součinnost při vyšetření. Vše nyní vyšetřuje PČR na podnět myslivců a prověřuje, zda je svědectví vůbec pravé. A opět se ptám : CO udělala Svoboda zvířat pro ty desítky údajně týraných lišek z jejích video-zpovědi? Odmítli i spolupráci při vyšetřování.

Jak probíhá norování opravdu
Smyslem norování není souboj psa s liškou, ale její vyhnání z nory. Liška noru opouští během krátké doby po kontaktu se psem a následně je lovena zákonným způsobem – zastřelením. Tedy žádné mlácení lopatou či dávení psem, jak neustále lživě tvrdí Svobodazvířat. Myslivci pozorňují, že legislativa již zakázala lov v období odchovu mláďat, což bylo jedním z hlavních argumentů kritiků. Liška má dobu hájení a jakýkoli lov v době mladých je zakázaný a neprovozuje se.

Pokud by někdo při norování úmyslně nechával psa lišku trhat nebo porušoval myslivecké předpisy, nejednalo by se o standardní norování, ale o porušení zákona. Kritici by proto měli rozlišovat mezi zákonnou mysliveckou praxí a případnými individuálními excesy, pro které by měli mít patřičné důkazy.

Aktivistická tvrzení versus důkazní břemeno
Karolína Zapotilová v médiích hovoří o několikaminutových soubojích, krvi a roztrhaných liškách.
Vyvstává však několik legitimních otázek:
Kolik takových případů bylo zdokumentováno?
Kdy a kde se měly odehrát?
Byly předány orgánům činným v trestním řízení?
Existují veterinární protokoly potvrzující tvrzené rozsáhlé týrání?
Pokud odpovědi chybí, nelze automaticky přijmout závěr, že jde o běžnou součást norování a že se vůbec tyto věci staly.

Proč myslivci považují norování za důležité
Norování není samoúčelná disciplína. Myslivci upozorňují, že liška obecná patří mezi nejúspěšnější predátory české krajiny. Loví zajíce, srnčata, bažanty, koroptve, kachny, drobné pěvce, plazy i další druhy živočichů. V době, kdy populace mnoha druhů drobné zvěře klesají, představuje regulace predátorů významný nástroj ochrany biodiverzity.

Podle veřejně dostupných údajů se v České republice každoročně loví desítky tisíc lišek a jejich stavy jsou výrazně vyšší než před sto lety.
Myslivci rovněž upozorňují, že norníci nejsou využíváni pouze při lovu lišek. Jsou důležití i při dosledech a dalších mysliveckých činnostech. Výcvik těchto plemen proto nelze jednoduše nahradit administrativním zákazem.

Přemnožené lišky a rizika pro člověka
Ve veřejné debatě se často hovoří o ochraně lišek, mnohem méně už o rizicích, která přináší jejich vysoké stavy.

Tasemnice liščí – neviditelná hrozba
Jedním z nejvýznamnějších zdravotních rizik je Echinokokóza, závažné parazitární onemocnění způsobené tasemnicí liščí (Echinococcus multilocularis).
Člověk se může nakazit pozřením vajíček parazita, která se nacházejí v prostředí kontaminovaném trusem nakažených lišek. Larvy následně napadají především játra a mohou vytvářet útvary podobné nádorům. Neléčené případy mohou mít i fatální následky. V ČR je nyní nakažena tasemnicí liščí každá třetí liška.

Další nemoci a paraziti
Lišky mohou přenášet také:
svrab, různé druhy škrkavek, leptospirózu, další zoonózy přenosné na člověka nebo domácí zvířata. S rostoucími stavy lišek a jejich pronikáním do městských oblastí se zvyšuje i pravděpodobnost kontaktu s lidmi a domácími mazlíčky.

Liška není pohádková postava
Moderní mediální obraz často představuje lišku jako roztomilé lesní zvíře. Ve skutečnosti jde o mimořádně schopného predátora, který se výborně přizpůsobuje lidské krajině. Myslivecký management proto neslouží pouze zájmům myslivců, ale také ochraně drobné zvěře, hospodářských zvířat a v určité míře i veřejného zdraví.

Závěr
Debata o norování by měla stát na ověřitelných faktech, nikoliv na emotivních přirovnáních či zaměřených lžích. Pokud aktivisté tvrdí, že při norování běžně dochází k týrání zvířat, měli by předložit konkrétní důkazy a doložit, že případy oznámili příslušným orgánům. Na druhé straně nelze ignorovat argumenty myslivců, kteří upozorňují na význam regulace lišek, ochranu drobné zvěře a zdravotní rizika spojená s přemnožením predátorů.

Skutečnou otázkou tedy není, zda mají být postihovány jednotlivé excesy. Ty musí být potrestány vždy. Otázkou je, zda kvůli nedoloženým a nejspíše lživým nebo ojedinělým případům zrušit mysliveckou metodu, která je po desetiletí efektivní součástí regulace predátorů v české krajině.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.