Svoboda zvířat, nikoliv. Super byznys postavený na závětích. Hlídejte si maminky, tatínky a tak dál aby jim neuvěřili a neodkázali své majetky. Nezákonné to není, morální? Vždyť jim oficiálně jde o záchranu lišek. Nebo ne?

Ano budeme, vám postupně předkládat profily celého vedení Svobody zvířat, aby jste si sami vytvořili obrázek o jejich odbornosti. 

Dojemné fotografie zvířat za mřížemi, smutné oči psů z množíren a naléhavé prosby o pomoc. To je tvář, kterou organizace Svoboda zvířat prezentuje veřejnosti. Za touto emočně nabitou fasádou se však skrývá vysoce profesionální korporátní mašinerie, jejíž reálné fungování vyvolává vážné morální otázky. Kam ve skutečnosti tečou miliony od důvěřivých dárců a jaké praktiky se skrývají za takzvaným „moderním fundraisingem“?​

Proč mnohdy využívají foto i videa z mnoha vzdálených zemí, možná protože se nic takového u nás neděje.

​1. Aktivistická bublina odtržená od reality

Prvním a zásadním problémem organizace je hluboký rozpor mezi prezentovanou odborností a reálnou praxí. Vedení a klíčoví lidé spolku často žijí v uzavřené aktivistické bublině, zcela odtrženi od reality v terénu – od každodenní práce chovatelů, myslivců, zootechniků či veterinářů.

V celém aparátu, který si rozděluje tučné výplaty, není jediný člověk, který ukončil vzdělání se zaměřením na přírodu. I tyto informace už naše redakce má k dispozici.

​Tento nedostatek skutečné odbornosti vede k fatálním profesním přešlapům v přímém přenosu. Není to tak dlouho, co přední tvář organizace v České televizi obhajovala své kampaně tvrzeními o metodách odchytu a lovu (například používání nelegálních sklopců), které jsou v České republice již více než 30 let postavené mimo zákon a v praxi se nepoužívají. Když lidé s milionovými rozpočty straší veřejnost neexistujícími hrozbami z minulého století, nabízí se otázka, zda jde o pouhou nekompetentnost, nebo o záměrný kalkul. Šokující a nepravdivá tvrzení totiž v divácích vyvolávají strach – a strach, jak známo, nejlépe otevírá peněženky.

​Výroční zpráva mluví jasně: Většina peněz padne na aparát

​Když odložíme emoce a podíváme se na oficiální výroční zprávu, kterou musí spolek povinně zveřejňovat, narazíme na čísla, která běžnému dárci vyrazí dech. V ročním rozpočtu, který se pohybuje kolem 14 milionů korun, tvoří drtivou většinu výdajů položka, kterou by u čistě charitativní a neziskové činnosti čekal málokdo.

​Na osobní náklady – tedy výplaty, odměny a odvody zaměstnanců – padne masivních 8,5 milionu korun.

​Pro samotnou přímou činnost, reálnou pomoc zvířatům nebo tisk materiálů tak zbývá méně než polovina, někdy sotva čtvrtina rozpočtu. Z organizace se tak stal v podstatě korporátní podnik, který ze všeho nejdříve musí finančně uživit svůj vlastní nákladný aparát a kanceláře.

​Profesionální aparát: Cílený lov na dědictví osamělých seniorů

​Tím nejkontroverznějším bodem celého byznys modelu je však způsob, jakým organizace shání velký kapitál. V západním neziskovém sektoru se tomu říká Legacy Fundraising – v praxi jde o systematický lov na dědictví a závěti. Spolek k tomuto účelu drží na české poměry nebývale početný a specializovaný tým lidí, který má tento proces na starosti.

​Celý tento projekt funguje pod přímým vedením koordinátora Libora Marka. Pod ním v call centru operuje stálý osmičlenný tým operátorek

​Poznámka redakce: Redakce má k dispozici kompletní seznam jmen i oficiální portrétní fotografie všech, včetně jejich příjmů. Netajíme se tím, že v rámci vyšetřování policie ČR i s námi úzce spolupracuje nejmenovaná osoba z centra této podivné organizace.

​Tento devítičlenný aparát se v poslední době primárně zaměřuje na velmi specifickou a zranitelnou skupinu obyvatel: osamělé seniory, kteří mají silný vztah ke zvířatům.

​Strategie je chladnokrevně efektivní a propracovaná. Operátorky si se staršími lidmi, kteří často trpí sociální izolací i nedostatkem kontaktu, dlouho a laskavě povídají, budují si jejich důvěru a stávají se jejich „vrbou“. Jakmile je psychologická půda připravena, vpletou do hovorů drastické příběhy o utrpení zvířat. Cíl je jediný: citově dotlačit seniora k tomu, aby na sklonku života vykonal „dobrý skutek“ a odkázal svůj majetek – byt, dům nebo celoživotní úspory – právě jejich organizaci.

​Legální? Ano. Morální? Daleko za hranou

​Z hlediska zákona je vše v naprostém pořádku. Každý občan má právo naložit se svým majetkem, jak uzná za vhodné, a odkázat ho neziskové organizaci. Z hlediska morálky se však pohybujeme v naprostém suterénu.

​Využívat lidskou osamělost, vyškolené psychologické skripty a nátlak na city k tomu, aby se plnily interní tabulky call center na získané nemovitosti, nemá s čistou charitou nic společného. Rodiny seniorů se pak často až u dědického řízení šokovaně dozvídají, že rodinný majetek propadl organizaci, která babičce či dědečkovi jen pravidelně a účelově telefonovala.

​Pokud chcete zvířatům reálně pomoci, cesta nevede přes politické i nepolitické neziskovky s milionovými rozpočty na platy, které si vydržují operátory na telefonu. Zajeďte do nejbližšího lokálního útulku nebo záchranné stanice ve vašem regionu. Tam lidé pracují rukama, každou korunu otočí za granule nebo veterináře a máte jistotu, že vaše pomoc neskončí na výplatní pásce managementu.

   – red –