​Případ domova pro seniory „U stromu“ ve Lhotě u Kladna odkrývá další, naprosto šokující okolnosti. Víme to jako první, proč bezohledný provozovatel nechal bezbranné staré lidi napospas osudu a i s penězi zmizel. Poté se na místě odehrál příběh nevídané lidské obětavosti.

Příběh ošetřovatelek, které se odmítly otočit zády k těm, kteří se sami neubrání. Kladenské listy navíc získaly exkluzivní svědectví přímo od rodiny jednoho z klientů.

​Když na místo dorazily kontroly a úřady, čekal je pohled, který otřásl i zkušenými úředníky. Ne však kvůli zanedbání péče. Klienti byli v rámci možností v pořádku a netrpěli hladem. Jak je to možné, když je majitel opustil a nechal bez prostředků? Odpověď bere dech.

​„O této lidské obětavosti vím. Vedla k tomu, že klienti byli relativně v pořádku a netrpěli úplně hladem, jen díky ošetřovatelskému personálu, je to z mého pohledu důkazem toho, že jsou mezi námi obětaví a slušní lidé, kteří se dokáží tak zvaně rozdat i na svůj úkor a za to jim patří obrovský dík.“ potvrdil starosta Královského města Slaného a zároveň radní Středočeského kraje pro sociální oblast.

​Samy neměly nic, přesto daly všechno

​Provozovatel zařízení, vystupující, pod už několikrát změněným jménem a tentokrát Keller, už delší dobu nevyplácel ošetřovatelkám výplaty. Ženy zůstaly bez koruny. Když ale viděly, že v domově dochází zásoby, neodešly. Místo toho začaly ze svých vlastních kapes kupovat pro babičky a dědečky základní potraviny a jogurty. Bez platu, bez jistoty, jen z čisté lásky k bližnímu.

Exkluzivně pro Kladenské listy: Pláč při loučení

​Redakci Kladenských listů se exkluzivně ozval Jaroslav Sýkora, jehož maminka v domově žila. Rozhodl se prolomit mlčení, aby veřejně poděkoval těm, na které systém zapomněl.

• ​„Vedení penzionu nám slibovalo hory doly, promítali nám videa nového objektu, slibovali nový výtah. Všichni jsme panu Kellerovi uvěřili jeho řeči, jak chce plnit své sny,“ popisuje podvodné jednání majitele pan Sýkora. Jedním dechem ale dodává, kdo seniory skutečně zachránil: „Chci veřejně poděkovat té části personálu, která i přes chybějící výplaty pečovala o naše rodiče do poslední chvíle a žádné problémy na ně nepřenášela. Myslím, že to byly právě ony, kdo zajistil, aby se o stav klientů začaly zajímat úřady.“
• ​Pan Sýkora jmenovitě vyzdvihl obětavost tří pečovatelek – Zuzky, Archie a Pavly. „Maminka mi říkala, že je spokojená a všichni jsou na ni hodní. Když včera a předevčírem klienty rozváželi jinam, viděl jsem slzy starých lidí, kteří se s těmito pečovatelkami loučili,“ uzavírá dojatě pan Sýkora s tím, že stejný názor sdílí i další rodiny, například paní Pavlová.

​Spravedlnost a pomoc obce

​Do situace se okamžitě vložila starostka obce Lhota, paní Věra Nedvědová. Ta udělala zásadní a hluboce lidské rozhodnutí: obec těmto úžasným ženám vyplatí alespoň ty výplaty, které jim prchající majitel dluží a které jim právem náleží za jejich nadlidské úsilí.

​Tento příběh ukazuje to nejhorší v lidech, ale naštěstí i to nejlepší. Ukazuje, že mezi námi stále žijí skuteční andělé. Ženy, které v té nejtemnější chvíli dokázaly, že lidskost a soucit jsou silnější než chamtivost.

                                                                     – red –