O myslivosti dnes mluví mnoho lidí. Často ti, kteří nikdy nevstali ve čtyři ráno do mrazivého lesa, nikdy nešli hledat srnče před sekačkou, nikdy nenesli pytel krmení do zasněženého remízku a nikdy nezažili desítky hodin tichého pozorování přírody.

Přesto právě kolem myslivosti vzniká množství mýtů, polopravd a zbytečných předsudků, které bohužel pár organizací na ochranu zvířat ještě přikrmuje za vidinou zisku (ale to jsou naštěstí výjimky). Pojďme si některé mýty říct narovinu.

„Myslivci jen zabíjejí“ : Tohle je pravděpodobně nejčastější a zároveň nejvíce zkreslený pohled na myslivost.

Lov je ve skutečnosti jen malou částí toho, co myslivec během roku dělá. Skutečná myslivost začíná dávno předtím, než vůbec někdo vezme do ruky zbraň.

Myslivec tráví stovky hodin v přírodě, sleduje zdravotní stav zvěře, její pohyb, přírůstky i kondici jednotlivých populací. V zimních měsících zajišťuje krmení v době nouze, opravuje a doplňuje krmelce zásypy a slaniska. Na jaře a v létě pomáhá chránit mláďata před zemědělskou technikou, spolupracuje se zemědělci, vysazuje remízky, budujeme napajedla pro horké dny, pečuje o krajinu a pomáhá udržovat rovnováhu mezi zvěří, lesem a člověkem. Či po návštěvních přírody uklízí odpadky z přírody.

Velkou část práce veřejnost nikdy nevidí. Noční dohledávání zvěře po střetu s automobilem, dlouhé hodiny oprav posedů, práce v lese za deště, mrazu nebo vedru, vlastní finance investované do krmiva, techniky a péče o honitbu. To všechno je myslivost.

V České republice se myslivosti věnuje přibližně 90 až 100 tisíc lidí. Jsou to lidé, kteří dobrovolně věnují svůj čas přírodě, tradici a odpovědnosti.

„Myslivci jsou ožralové“
Další velmi rozšířený stereotyp, který se ale s realitou naprosto nepotkává.
Policie České republiky pravidelně a vrlmi hojně provádí kontroly na společných honech i při individuálním lovu. Kontrolují se doklady, technický stav zbraní a samozřejmě také alkohol.

Během kontrol v letech 2025 i 2026 policie opakovaně potvrzovala vysokou kázeň a odpovědný přístup myslivců. Při kontrolách nebyly zaznamenány případy myslivců pod vlivem alkoholu při výkonu práva myslivosti.

A není divu. Každý myslivec si velmi dobře uvědomuje, že v rukou drží zbraň a nese plnou odpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní. Ve společnosti, kde policie každoročně řeší tisíce řidičů pod vlivem alkoholu, je fér přiznat, že právě u myslivců bývá disciplína a respekt k pravidlům na velmi vysoké úrovni.

„Myslivec je pytlák.“Jedna z nejvíce urážlivých vět, které může skutečný myslivec slyšet.

Pytlák porušuje zákon. Myslivec zákon dodržuje.
Každý legálně ulovený kus zvěře podléhá přísným pravidlům, evidenci a kontrole. Lov probíhá pouze v zákonem stanovené době, podle schváleného plánu hospodaření a na základě dlouhodobého sledování populace.
Každý ulovený kus je řádně evidován, označen plombou a dále podléhá veterinární kontrole a jasně danému systému zpracování zvěřiny.

Lov není o zábavě ani o bezhlavém střílení. Regulace stavů zvěře je nezbytná pro zdravou populaci, prevenci nemocí, ochranu lesa, zemědělských kultur i bezpečnost na silnicích.

Myslivec navíc zná zvěř často celé měsíce nebo roky. Sleduje její vývoj, zdravotní stav, chování i její místo v populaci. Je to vlastně srozumitelněji řečeno chovatel zvěře. Rozhodnutí o lovu proto nikdy není náhodné.

Ano, stejně jako v každém oboru, i mezi myslivci se mohou objevit jednotlivci, kteří selžou a jednají špatně. Stejně jako mezi policisty, lékaři, učiteli, politiky nebo kýmkoliv jiným. Každý takový člověk ale nese osobní odpovědnost před zákonem a za své činy je potrestán a mezi kolegy vítán není.

Nemůžeme kvůli jednotlivým selháním soudit desetitisíce slušných lidí, kteří svůj volný čas, energii i vlastní peníze věnují přírodě.

„Myslivci jsou nevzdělaná hovada“
Další stereotyp, který většinou pronáší ten, kdo o myslivosti ve skutečnosti nic neví.

Myslivost je velmi náročná činnost. Časově, odborně i finančně. Každý myslivec musí projít odbornou přípravou, složit zkoušky, znát legislativu, biologii zvěře, bezpečnou manipulaci se zbraní, zásady veterinární hygieny, péči o krajinu i hospodaření se zvěří.

A kdo dnes myslivost vykonává?
,,Najdete mezi nimi učitele – jako jsem třeba já, hasiče, policisty, řemeslníky, podnikatele, veterináře, zemědělce, právníky, lékaře i vysokoškolské profesory. Myslivost nespojuje titul, peníze ani povolání. Spojuje ji vztah k přírodě, tradici, disciplíně a odpovědnosti,“ říká Eliška.

„Myslivci si věší mrtvoly na stěny“
Další mýtus, který vzniká hlavně z nepochopení mysliveckých tradic a vztahu myslivce ke zvěři.

• Trofej pro skutečného myslivce není dekorace, není to „mrtvola na stěně“ a už vůbec ne důvod, proč chodí do lesa.
• Trofej je především vzpomínkou. Připomínkou ne jednoho výstřelu, ale často měsíců nebo i let pozorování konkrétního kusu zvěře.
• Je připomínkou mnoha návštěv lesa, brzkých rán, dlouhých večerů na posedu, tichých setkání v přírodě, zimního přikrmování, péče o honitbu i chvílí, kdy zvěř potkáváme znovu a znovu a poznáváme její životní příběh.

Každá trofej má svůj příběh.

• Příběh péče.
• Příběh respektu.
• Příběh odpovědnosti.
• A také příběh okamžiku, kdy přijde správný důvod a správný čas k lovu.

V myslivecké tradici trofej nikdy nepředstavovala triumf nad životem. Představovala a stále představuje úctu, pokoru a vzpomínku.

Eliška dodává. ,,Když tedy něčemu nebudete rozumět, nebojte se nás slušně zeptat či si informace ověřit. Ale prosím, nesuďte jen na základě emocionálních kampaní organizací, kterým jde o zisk a ne o pravdu. Milé ráda vám většina z nás včetně mě danou věc vysvětlí.“

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová