Paradoxem zůstává, že ačkoli je květen vnímán jako měsíc lásky a jeho první den patří polibkům, svateb se v něm koná málo. Váže se k nim totiž známá pověra:
„Na svatbu v máji do roka máry.“

Předpovědi tohoto druhu jsou v lidovém prostředí velmi rozšířené a podle národopisců mělo šíření tohoto typu pranostik působících odstrašujícím způsobem na konání květnových svateb přímou souvislost s vyvrcholením jarních polních prací. Snahou světské a církevní vrchnosti prý bylo posunout tyto obřady mimo dobu, ve které se v tak závažné míře rozhodovalo o příští úrodě.

Zmíněná pověra asi tedy vycházela z předpokladů našich předků, že po svatbě téměř každá žena otěhotněla, a protože ji v následujících měsících čekala tvrdá práce na polích, přičemž mnohdy nevěděla, že je těhotná hrozilo riziko potratu. Další rizikem bylo, že by porod vycházel na měsíc únor. Hrozilo by tak, že v kruté zimě nepřežije matka ani dítě. Lékařská pomoc u chudých lidí v té době nebyla po ruce a zásoby jídla se ztenčovaly. To je ale naštěstí už jen historie.

Pranostiky a pověry:
Ženich nebo nevěsta oddaní v máji, budou brzy na onen svět povolání.
Nežeň se v máji, budeš hned v ráji.
Rád by se oženil, květen však brání.
Svatby v máji, šťastné nebývají.
Kdo se v máji ožení, přivodí si soužení.
Svatba v máji, volá na máry.
Na svatbu v máji do roka máry.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším  naleznete ZDE.