Naši tažní čápi se objevují na hnízdech okolo poloviny března, první přilétá zpravidla samec. Na 2-5 vejcích sedí čápi v průměru 33 dní a mláďata jsou krmena další dva měsíce.

V péči i krmení se oba partneři střídají. Koncem července většina čápů svá hnízdiště opouští, shromažďují se na loukách a koncem srpna se vydávají na dlouhou cestu do Afriky.

Když Pán Bůh na počátku světa všechno ptactvo sehnal a rozkázal, aby pole vyčistilo, čáp se namáhal se vší silou. Když vytahoval veliký keř z bažin zamazal si křídla. Bůh ho pochválil a nechal mu na památku křídla černá. Když ptáci měli svého krále, tak se ozvaly žáby, že chtějí také svého panovníka. Bůh se na ně rozmrzele podíval a dal jim za krále čápa, kterého obdařil dlouhým zobákem a vysokými nohami. Žáby brzy poznaly, že chybily a zalézaly do bahna, aby je čáp nepolapil. Od té doby skrývají se ve dne a vylézají teprve po západu slunce, když král jejich do spaní je ponořen.

Na podzim prý se čápové shromáždí na nějaké louce a drží sněm, na němž se radí o nastávající pouti na jih, také drží soud nad některým provinilcem, kterého mají v kruhu mezi sebou. Klapají při tom všichni zobáky, pojednou se na odsouzence vrhnou a ubodají ho svými ostrými zobáky.

Odtáhnou-li čápové brzy, bude brzy zima, podobně jako časný jejich přílet na jaře věští brzké teplé počasí. Známé je pořekadlo: „Na sv. Řehoře letí čáp přes moře, žába hubu otevře a šelma sedlák, který neoře.“

Dlouhé nohy čápa jsou označením pro dlouhonohého člověka, z toho úsloví: „Má nohy jako čáp“, „vykračuje si jako čáp“ apod. Čáp býval u starých Čechů pro dobré vlastnosti velmi oblíben, a tak ho některé šlechtické rody mají v erbu.