Většina z nás si mandloně spojuje s prosluněnou Provence nebo španělským pobřežím. Jak se ale tito poslové jara ocitli u nás a proč je jejich přítomnost na Slánsku tak malým zázrakem?​

Cesta z Orientu na Moravu​

Mandloň obecná (Prunus dulcis) má svůj původ v subtropických oblastech střední a západní Asie. Do Evropy se dostala díky starověkým Řekům a Římanům.​

Skutečný rozmach u nás ale nastal až po druhé světové válce. V roce 1949 byl v Hustopečích na Moravě vysázen první velký mandloňový sad.

Cíl byl tehdy ambiciózní: zajistit soběstačnost v produkci mandlí pro tuzemský cukrářský průmysl. V dobách největší slávy tam rostlo přes 50 000 stromů. Dodnes jsou zbytky Hustopečských sadů nejseverněji položenými sady svého druhu ve střední Evropě a jejich kvetení je každoroční událostí, která láká tisíce lidí.​

Středočeský unikát u Slaného​

Zatímco Jižní Morava má své vyhlášené sady, mandloně ve středních Čechách, konkrétně v okolí Slaného, jsou skutečnou raritou.

Středočeský kraj bývá pro tyto teplomilné stromy často náročný kvůli jarním mrazíkům, ale zdejší mikroklima dokazuje opak. Mandloně tu nejen přežívají, ale v plné síle prosperují.​

Fascinujícím příkladem je právě tento konkrétní strom na fotografii. Shodou okolností roste na pozemku známého reportéra celostátní televize TV Prima, který tak může z první ruky sledovat, jak se tomuto exotickému hostu u nás daří.

Je doloženo, že v dobré sezóně dokáže tato jediná mandloň přinést neuvěřitelných 60 kg plodů. To je jasný důkaz, že Slánsko má pro tyto vzácné stromy nečekané vlohy a že se jim zde daří stejně dobře jako v mnohem teplejších krajích.

​Symbolika a dar přírody

​Mít v krajině Slánska mandloň, to není jen o úrodě. Je to symbol znovuzrození a naděje. Tento strom jako solitér přesně tuhle sílu vyzařuje – stojí hrdě, obsypaný květy, jako tichý král české krajiny, který nám připomíná, že i u nás doma můžeme zažít kousek jihu.​

-paves-