Ze všech velikonočních svátečních dnů je však nejoblíbenější. Právě k vůli pomlázce, která je spletena z vrbového proutí, nejlépe z osmi dlouhých proutků a ozdobená pestrobarevnými stuhami. Krajově se pomlázce také říká mrskačka, vařejka, šlehačka, višpánek, tatar, žíla, rócák, kančák, korbáč, šibák, konak, čugar …

Původ mrskačky vykládá se takto: Když Pán Kristus vstal z mrtvých, lidé stáli na ulicích Jeruzalémských v zástupech, volajíce: „Vstal z mrtvých! Vstal z mrtvých!“ Židé je mrskajíce rozháněli, a na památku toho slaví se mrskačka. Jinde prý se mrskají proto, aby neoprašivěli.

Mrskání na „Červené“ pondělí u nás dokládají záznamy již z poloviny 15 století. Tehdy prý metlami z vrbových proutků šlehali nejen muži ženy a chlapci dívky, ale i opačně. Pomlázka podobně jako metličky v lázni, měla pomoci k osvěžení a prokrvení těla. Věřilo se, že vyhání nemoci, chmury a špatnou náladu a vyšlehaným dívkám pomlázka přinese zdraví, mládí i sílu po celý rok a zajistí, aby „neuschly“.

V některých moravských krajích bývalo obyčejem, že chasníci ráno polévali děvčata vodou, nebo je rovnou shazovali do potoka a jinde se mládež dřevěnými stříkačkami postřikovala ovoněnou vodou. Po pomlázce, dynovačce či šlohačce dostávají chlapci od děvčat malovaná vajíčka, ale také barevné mašle, jimiž ovazují pomlázku. Když chlapec dostane od děvčete zelenou stuhu, znamená to, že se jí líbí. Modrou pentlí děvče dávalo hochovi naději a žlutou vyjádřilo koledníkovi svůj nezájem.

Velmi oblíbeným velikonočním dárkem dětí byla cukrová vejce, kupovaná na velikonočním trhu. Uvnitř byl z papíru plasticky zhotovený výjev (jesličky, ukřižování) zakrytý celuloidem, aby bylo vidět dovnitř. Náplň zobrazující náboženské symboly a scény se vkládala i do skořápky pečlivě rozříznutého slepičího vejce