Bílá sobota je v křesťanské tradici dnem hlubokého ticha a rozjímání. Je to den, kdy Ježíš odpočívá v hrobě, a proto se během dne nekonají žádné mše ani liturgické obřady. Klid trvá až do západu slunce, kdy začíná Velikonoční vigilie – slavnost Kristova vzkříšení.​

Původ názvu Název „Bílá“ má pravděpodobně dva zdroje:​Bílá roucha: Lidé, kteří se připravovali na křest (neofyté), oblékali během sobotní noci bílá roucha jako symbol čistoty a nového života.​Velký úklid: V lidovém prostředí byl tento den zasvěcen bílení stavení a velkému úklidu před nedělní slavností.

​Lidové zvyky a tradice​

• Svěcení ohně: Před kostelem se pálil oheň (tzv. pálení Jidáše). Hospodyně si domů odnášely ohořelá dřívka nebo uhlíky, které měly chránit stavení před požárem a bleskem. Ze zbytků se také dělaly křížky, které se zapichovaly do polí pro dobrou úrodu.​
• Návrat zvonů: Večer se znovu rozeznívají zvony, které na Zelený čtvrtek „odletěly do Říma“. Jejich první zvuk měl podle pověr zahánět zlé síly a hmyz.​Příprava na hostinu: V domácnostech vrcholily přípravy. Pekly se mazance, velikonoční beránci a chystala se nádivka. Chlapci dopletli poslední pomlázky a děvčata zdobila vajíčka.​
• Očista těla: Tradovalo se, že kdo se časně ráno před východem slunce omyje v tekoucí vodě (potoce), bude po celý rok zdravý a chráněný před nemocemi.​Duchovní význam Sobotní noc (vigilie) je považována za „matku všech nocí“. Světlo velikonoční svíce (paškálu) vnášené do temného kostela symbolizuje vítězství života nad smrtí a světla nad temnotou.​