Vlaštovka odedávna patří k nejvýraznějším symbolům jara. Každý rok se po dlouhé cestě z afrických zimovišť vrací zpět do Evropy a její první objevení na obloze bývá pro mnohé znamením, že zima už ustupuje.

Přesto platí staré přísloví, že „jedna vlaštovka jaro nedělá“ – její příchod je sice radostným náznakem, ale jistotu tepla a rozkvetlé přírody ještě nezaručuje.

Už filozof Aristoteles oceňoval příměr o první vlaštovce, která jaro nedělá. Prostě i on dobře věděl, že jeden polibek ještě neznamená lásku a první úspěch není úspěchem trvalým. Přeneseně to znamená, že jedna pozitivní událost ještě nezaručuje celkový úspěch nebo opakování v budoucnosti.

Antický filozof Aristoteles (384- 322 p. n. l.) v jedné ze svých knih věnovaných etice uvedl následující příběh: Nezvedený syn po smrti svého bohatého otce nejdříve vyprázdnil pokladnu a utratil všechny peníze. Potom prodal pole a dobytek, později došlo také na nábytek a šatstvo, a nakonec prodal i otcův dům. Nezůstalo mu nic jiného než šaty a lehký plášť. Bylo to v době, kdy zima předávala pomalu vládu jaru a když se objevila první vlaštovka jako posel jara, marnotratný syn prodal i plášť. Usoudil totiž, že se bez něj v teplém počasí obejde.

Jaro však nijak nespěchalo. Znovu uhodily mrazy a nezvedný syn trpěl zimou. Jednou uviděl znovu vlaštovku, prokřehlou stejně jako byl sám. Nejdříve ji sice politoval, ale vzápětí ji osočil – nebýt jí, neprodal by plášť a nebylo by mu zima.

Aristoteles tedy mohl napsat, že jedna vlaštovka jaro nedělá (řecky: Mia chelídon ear ú poici) a z tohoto příběhu vyvodil, že první dojem ještě nemusí být rozhodující, protože konečný efekt prověří až čas. Podobná rčení se ovšem vyskytují v mnoha jazycích a obměnách.

https://www.ceskezvyky.cz/kategorie/proc-se-rika/

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším  naleznete ZDE.