Člověku neublíží pro zvířata jako psy, kočky a ostatní je stoprocentně smrtelná. Prasata jsou imunní přenašeči. Nemoc se šíří po celé republice. Očkování proti nemoci není k dispozici. Nakazit se může i váš pes při procházce lesem. Co o tom říká myslivkyně Eliška Marie Nedvědová.

Co na to říká Eliška

Když se mě někdo zeptá, jestli je pravda, že mezi divočáky koluje nemoc nebezpečná pro psy, odpovím mu bez obalu: ano, je. A není to žádná novinka posledních týdnů. V populaci černé zvěře se už roky drží Aujeszkyho choroba, které se mezi myslivci říká také pseudovzteklina. Nešířím paniku, ale respekt k téhle nemoci je na místě.

Je dobré si hned na začátku ujasnit jednu věc. Přirozeným hostitelem viru je prase. A to ať už domácí, nebo divoké. Právě prase je jediný druh, který může infekci přežít. U divočáků často ani nepoznáte, že by byli nemocní. Mohou virus v těle nosit dlouhodobě a při stresu, třeba při naháňce nebo v období říje, ho znovu vylučovat. Pro ostatní savce je ale nákaza prakticky vždy smrtelná. To se týká psů, koček i hospodářských zvířat. Člověk se naštěstí nenakazí.

Když mi někdo říká, že jeho pes přece běhá po lese celý život a nic se mu nestalo, vysvětluji mu, že problém nevzniká samotným pobytem v lese. Riziko přichází ve chvíli, kdy se pes dostane do přímého kontaktu s divočákem nebo s jeho tkáněmi. Nejčastěji je to při naháňkách, kdy pes pracuje v leči a přijde do styku s krví postřeleného kusu. Další riziková situace nastává při dosledu poraněného prasete, kdy dochází k intenzivnímu kontaktu se slinami a tkáněmi. A pak je tu věc, kterou považuji za úplně zbytečné hazardování – krmení psů syrovým masem nebo vnitřnostmi z divočáka. Virus v čerstvém mase nějakou dobu přežívá a právě takhle už o psa přišlo nejeden kolega.

Onemocnění má u psa rychlý a velmi krutý průběh.

Inkubační doba bývá jen pár dní. Pes, který ještě včera normálně pracoval, je najednou neklidný, začne se intenzivně drbat, nejčastěji kolem hlavy nebo krku, a svědění je tak silné, že si místo rozškrábe do krve. Přidává se slinění, poruchy koordinace, změny chování. Stav se zhoršuje doslova před očima a ve většině případů končí během několika dní úhynem. Léčba v podstatě neexistuje a očkování pro psy k dispozici není.

Právě kvůli fatálním následkům této nemoci je naprosto zásadní zodpovědnost majitelů. Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání je každý majitel povinen učinit opatření proti úniku zvířete. U koček to v oblastech s výskytem černé zvěře platí dvojnásob. Majitelé by své kočky neměli pouštět volně mimo zahradu a ideálně by si měli svůj pozemek či místo chovu zabezpečit tak, aby zvíře nemohlo uniknout do honitby. Volně se toulající kočka v lese je totiž v obrovském riziku a to nejen kvůli predátorům, ale právě kvůli virům, které v přírodě tiše kolují. Též je zbytečnou hrozbou pro drobnou zvěř (zajíci, bažanti a i zpěvní ptáci). Zabezpečený výběh nebo opatření na plotě zahrady proti přelezení kočkou jsou dnes pro zodpovědného chovatele jedinou jistotou. Na internetu je mnoho dostupných návodů, jak to učinit.

Lidé si tuhle nemoc často pletou se vzteklinou. Vysvětluji jim, že i když obě napadají nervovou soustavu, nejsou to totéž. Aujeszkyho choroba se na člověka nepřenáší a typickým znakem není agrese, ale silné svědění a rychlý kolaps organismu. Přesto je to nemoc, kterou nelze brát na lehkou váhu.

Možná se ptáte, proč se virus drží právě u divočáků. Odpověď je jednoduchá. Jejich počet je dnes vysoký a krajina jim přeje. Mírné zimy, dostatek potravy v podobě kukuřice a dalších plodin a vysoká reprodukční schopnost způsobily, že hustota populace je mnohem větší než dřív. A kde je vysoká hustota zvířat, tam se infekce udrží snadněji.

Když to shrnu tak, jak to říkám lidem u myslivecké chaty: virus tu je a z přírody jen tak nezmizí. Není důvod k panice, ale je důvod k rozumu. Největší chybou by bylo tvářit se, že se nás to netýká. Kdo má psa, zvlášť loveckého, měl by vědět, s čím může přijít do styku. Les nám dává hodně, ale zároveň vyžaduje, abychom k němu přistupovali s pokorou a respektem. A to platí i pro nemoci, které v něm tiše kolují.

Na závěr bych chtěla apelovat na všechny, kteří o tomto tématu diskutují na sociálních sítích. Často se pod příspěvky o myslivosti strhne vlna emocí a útoků. Je důležité si uvědomit, že každá diskuze může být slušná. My, myslivci, nejsme nepřátelé vašich mazlíčků, naopak se snažíme rizikům předcházet a informovat vás. Respekt k faktům a slušnost v komunikaci je cestou, jak společně chránit to, co máme rádi … naši přírodu, zvěř i naše zvířata.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.