Třetí postní neděle je v katolické praxi nazývána Oculi. V lidové tradici získala přídomek Kýchavá či Kýchavná. Ve středu po Kýchavné neděli, někde dokonce až o týden později, slavívali „středopostní“ což zejména na Horácku býval důležitý mezník v některých právních zvyklostech, například se srovnávaly obecní dluhy.

Pokud bychom chtěli věřit tradicím, pak by si jistě všichni přáli dostat na tuhle neděli rýmu. Lid český totiž věřil, že kolikráte, kdo kýchne v tento den, tolik roků prý bude živ, nebo: za tolik let umře. Kdo kýchne v tento den třikrát, po celý rok prý ani nezastůně, a tak naši předci nespoléhali na náhodu a kýchání si sami vyvolávali, ať už sušenými bylinami, anebo později šňupacím tabákem.

Z doby, kdy se věřilo na pověry se vztahem k této neděli se dochoval zvyk, který je doložen v lékařském pojednání ze 16. století:
Jež kdo kejchl, hned náhle musil umříti. Lidé obávajíce se,
aby z toho odkejchnutí neumřeli, vinšovali sobě ta slova prý: pomáhej Pán Bůh anebo Pozdrav Tě Pán Bůh.

Pozdrav Pán Bůh se údajně vztahuje k papeži Řehoři Velikému, ten v době moru v roce 590 ustanovil prosebné a kající průvody za odvrácení epidemie a v té době se na obranu začalo s oním pozdravem. Věřilo se, že se nemoc projeví skrze silné kýchání, které nepřestane, dokud nenastane smrt.

A tak bylo nebezpečí spjaté s kýcháním třeba zamezit ochranným znamením: např. kdo kýchne, má udělat znamení kříže přes ústa anebo se pozdravilo již zmíněným pozdrav Pán Bůh.

Ve starověku byla v mnohých kulturách rozšířena víra, že člověku může při kýchnutí vyletět duše z těla. Pokud se tomu včas nezabrání, může se duše nadobro ztratit, nebo se na jejím místu usadí ďábel. Toto nebezpečí se zažehnávalo různými zbožnými průpovídkami, které měly kýchajícího ochránit.

Starověcí Egypťané dokonce rozeznávali na dvanáct různých druhů kýchnutí, podle kterých dokázali také věštit. Staří Slované zase věřili, že kýchnutí znamená rovněž potvrzení něčeho řečeného nebo ještě nevyřčeného: kýchajícímu se dostane odpovědi: je to pravda.

Několik pověr na závěr:
– Některé dny jsou pro kýchání příznivé, po kýchnutí můžete dostat dárek, dozvíte se novinku, jiné nešťastné.
– Kýchnutí ráno před snídaní v kterýkoli den znamená, že přijde domů dopis.
– Kdo kýchne na Květnou neděli na mši v kostele do roka umře a kdo kýchl na Štědrý den, tak se říkalo, že někdo z jeho přátel zemře.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.