Každá malba zachycuje jiný měsíc v roce a ukazuje aleje jako cesty vedoucí krajinou. Někdy podél lidských staveb, jindy přímo jejím středem. Vždy však poskytují jasné směřování kupředu a zároveň prostor k zastavení. Aleje zde vystupují jako architektonické prvky krajiny: dávají stín v letním horku, chrání před větrem a deštěm a jsou domovem mnoha živočichů. Výstava tak připomíná jejich význam nejen estetický, ale i ekologický a kulturní.

Ondřej Dudák se realistické malbě krajiny a architektury zasazené do přírodního prostředí věnuje dlouhodobě. Právě místa, kde se setkává stopa člověka s krajinou, jsou pro něj klíčová. Ve svých obrazech pracuje s atmosférou, světlem i stopami času konkrétních míst, která osobně navštívil. Inspiraci nachází také v tradici anglických krajinářských mistrů, jako byli John Constable nebo J. M. W. Turner, jejichž cit pro světlo a proměnlivost přírody je Dudákově tvorbě blízký.