​Valentýn nám klepe na dveře a 14. únor se nezadržitelně blíží! Než ale propadnete panice, že nemáte rezervaci v restauraci nebo vykoupené květinářství, pojďme se podívat, co za tím „šílenstvím“ vlastně vězí. Věřte nám, že skutečnost je mnohem napínavější, než si myslíte.

​Kdo byl ten tajemný Valentýn?

​Zapomeňte na tlustého Amora s lukem. Skutečný Valentýn byl tak trochu „rebel s příčinou“. Žil ve starém Římě v době, kdy císař Claudius II. zakázal vojákům svatby. Proč? Protože si myslel, že svobodný voják bez závazků bojuje mnohem lépe než ten, co se chce v pořádku vrátit domů k milující manželce.

​A tady nastupuje náš hrdina: Kněz Valentýn se na císařské zákazy vykašlal a zamilované páry oddával tajně. Nakonec na to doplatil vězením, ale i tam stihl zázrak – prý vrátil zrak dceři žalářníka. Než ho popravili (shodou okolností právě 14. února), poslal jí lístek s podpisem „Od Tvého Valentýna“. A tradice byla na světě!

​Od bičů k bonboniérám
​Cesta k dnešním srdíčkům byla trnitá. Staří Římané původně slavili Lupercalia – svátek plodnosti, který zahrnoval běhání v kozích kůžích a světe div se, lehké šlehání žen pro štěstí a plodnost. Církev si pak v 5. století řekla, že by to chtělo něco romantičtějšího, a tak „pohanské bičování“ nahradila svátkem svatého Valentýna, patrona zamilovaných.

​Proč ho vlastně slavit?

​Možná si říkáte, že je to jen marketingový tah na růže a plyšové medvídky. Ale ruku na srdce. ​Je to skvělá výmluva, proč si bez výčitek dopřát tu nejlepší čokoládu. ​Je to den, kdy je „legální“ být beznadějný romantik a říkat věci, které jindy znějí jako klišé.

​A hlavně – připomíná nám, že láska vždycky stála za to, aby se pro ni porušovala pravidla a riskovalo úplně všechno.

​Tip pro letošek: Nemusíte hned kupovat brilianty. Někdy stačí prostý lístek „Od Tvého Valentýna“ nebo společně strávený večer, kdy telefony zůstanou v jiné místnosti.

-red-