Maska medvěda je na území Česka stále nejpoužívanější, a to často i jako hlavní postava obchůzek. V některých krajích, zejména na střední a východní Moravě se podle ní obchůzky nazývají chodění s medvědem nebo vodění medvěda. Maska medvěda se vyskytovala ve dvou variantách – kožešinový (až do 18. století šlo o kožešinu medvědí) nebo slaměný. U něj byla kožešina nebo pytlovina pošitá slámou či hrachovinou (usušené stonky hrachu na maskách vypadaly dekorativně), někdy doplněná špičatou slaměnou čepicí.

Kam medvěd přišel, ženy s ním musely jít tancovat a někdy se s nimi vyválely ve sněhu. Ženy při tanci s medvědem vyskakovaly vysoko, aby jim pak v létě vyrostl vysoký len, konopí a další plodiny. Nejčastěji to bylo za zpěvu písně:

Tato pověra se traduje již od 14. století. Při tancování se také snažily medvědovi odtrhnout kus hrachoviny či slámy pro drůbež, aby lépe seděla na vejcích, nebo husám „aby se húsata dobře válaly“. Na Valašsku se tanec medvěda s ženami pokládal za závazný, a proto jej žádná nesměla odepřít. Poskakoval okolo hospodyně, strkal do ní, dával jí hubičky a tropil různé rozvernosti. Tanec s medvědem kdysi prosperitního významu se nyní změnil alespoň na pár kroků. Když měl medvěd funkci hlavního hrdiny, konal se závěrečný obřad obchůzky – „střílení medvěda“. Po přečtení jeho hříchů a nemravností následoval soud, a nakonec pak symbolická smrt.

Medvěda vodí na řetězu nebo na provaze medvědář, maskovaný různě:byl to turek, laufr, žid nebo maska v historickém kostýmu. Medvěd podle jeho pokynů tančil, chodil po čtyřech, padal a stavěl se, stával se mrtvým a medvědář ho křísil k novému životu. Předlohou k tomu posloužily postavy potulných komediantů, kteří chodili po venkově s opravdovými ochočenými medvědy. Prozpěvovali a tloukli do rytmu na bubínek a medvěd podle toho tancoval. Za to si vybírali peníze a jídlo. Spojení medvědáře s medvědem trvá dodnes.