Po minulém díle, ve kterém jsme si shrnuli naši nejběžnější zvěř – jelení, se dnes podíváme na další zvířecí rodinky. Pro něho úsměvné téma. Bohužel si dnešní děti myslí, že kráva je fialová a tak nezaškodí připomenout si některé běžné druhy naší přírody.

Začneme něčím, co asi každý někdy potkal nebo alespoň zahlédl. Řeč je o praseti divokém (Sus scrofa).

Prase divoké

• Dospělý SAMEC se nazývá KŇOUR
  Má výrazné kly (zbraně), které s přibývajícím věkem nabývají na délce i mohutnosti. Dospělý kňour může běžně vážit 100-180 kilogramů, výjimečně (starý, dobře živený kus) i více než 200 kilo. Rekordní kusy mohou mít i přes 250 kilo, ale to už je opravdu rarita. Starší kňouři žijí často samotářsky, ke stádu se přidávají hlavně v době chrutí (kdy jsou samice připravené k páření).
• Dospělá SAMICE se nazývá BACHYNĚ
  Je velmi starostlivá matka a mláďata brání i proti mnohem silnějšímu nepříteli. Nejzkušenější bachyně vede tlupu a rozhoduje o jejím pohybu i krmení. Dokáže si pamatovat nebezpečí (např. místo střelby) po velmi dlouhou dobu.
• DOROST je LONČÁK / LONČAČKA
  Jedná se o mladý kus zhruba ve věku 1 až 2 let. Váha se v tomto období nejčastěji pohybuje okolo 40-70 kg. Lončáci už mohou být pohlavně dospělí, ale stále nejsou plně vyvinutí. Často tvoří „mládežnické“ skupiny na okraji tlupy.
• MLÁDĚ je SELE
  Je to věk zhruba do 1 roku života. Při narození váží 0,8-1,2 kg, na podzim (v 5-6 měsících) pak 15-30 kg. Typické podélné světlé pruhy slouží jako dokonalé maskování v trávě. Tato pruhovaná selata myslivci nazývají markazíni. Pruhování mizí po několika měsících. Selata jsou velmi hlasitá. Pískáním dávají okamžitě najevo nebezpečí a přivolávají pomoc.

Prase divoké má výborný čich, ale slabší zrak. Je extrémně přizpůsobivé. Daří se mu v lese, na polích i v blízkosti měst. Umí běžet až 40-50 km/h a skvěle plave. V ekosystému pomáhá rozrýváním půdy, ale při přemnožení působí velké škody.

Ve volné přírodě se dožívá přibližně 8-12 let, silní jedinci i 15 let. V zajetí může dosáhnout věku až okolo 20 let. Největším „predátorem“ divočáků je u nás člověk (lov a doprava). Ve volné přírodě se vysokého věku dožívají hlavně chytří a zkušení jedinci.

Zajíc polní

• Dospělý SAMEC se nazývá ZAJÍC
  (někdy též zaječák). Váha se pohybuje mezi 3-5 kg, silné kusy mohou dosáhnout až 6 kg.
• Dospělá SAMICE se nazývá ZAJEČICE / ZAJEČKA
  Ty bývají zpravidla o něco těžší než samci. Zaječka může mít 2-4 vrhy ročně, výjimečně i více. Dokáže být březí a současně už nosit další vrh (superfetace). Počet mláďat v jednom vrhu se pohybuje mezi 1-4 kusy. Zaječka mláďata odloží a vrací se k nim ve velkých časových intervalech.
  Proto když někde najdete ušaté, roztomilé mládě zajíce, nepotřebuje vaši záchranu, pokud není zraněné. Jen čeká na mámu.
• MLÁDĚ zajíce je ZAJÍČE / ZAJÍČEK
  Mláďata se rodí osrstěná, s otevřenýma očima a jsou brzy pohyblivá.

Zajíc nežije ve skupinách jako divočák. Je to samotář, potkávají se hlavně v období rozmnožování. Mládě není v noře, ale leží v tzv. pelíšku (mělká prohlubeň v terénu). Ve volné přírodě se zajíc dožívá 3-6 let, výjimečně může dosáhnout až 12 let. Vysokého věku se dožívají jen velmi opatrní jedinci, protože zajíc má mnoho přirozených nepřátel.
Při úniku může dosahovat rychlosti až 70 km/h a prudce mění směr, čímž mate predátory. Má výborný sluch i zrak, ale spoléhá hlavně na rychlost. Je silně závislý na pestré zemědělské krajině, remízcích, mezích a klidových místech. Úbytek zajíců často souvisí s intenzivním hospodařením, chemií v polích a přemnoženými predátory (např. liška).
Pokud je více zajíců pohromadě, nazýváme to „besedování“.

Bažant obecný

• SAMEC se nazývá KOHOUT
  Má pestrobarevné peří, dlouhý ocas a často ostruhy na bězácích. V období toku je velmi hlasitý. Typické je pro něj kokrhání a prudké mávnutí křídel. Je výrazně teritoriální a brání své území před jinými kohouty. Váží přibližně 1,2-1,6 kg.
• SAMICE se nazývá SLEPICE
  Není tak výrazně zbarvená jako kohout. Její zbarvení je nenápadně hnědé a slouží jako dokonalé maskování. Sama staví hnízdo, sedí na vejcích a vodí kuřata. Je velmi plachá a opatrná. Váží zhruba 0,9-1,2 kg.
• MLÁDĚ se nazývá KUŘE
  Krátce po vylíhnutí jsou kuřata pohyblivá a následují slepici. Zpočátku jsou závislá hlavně na živočišné potravě (hmyz). Rychle rostou, ale jsou velmi citlivá na chlad a déšť.

Bažanti nežijí v trvalých rodinách. V době rozmnožování je kohout často polygamní a má tak více slepic. Po vyvedení kuřat se rodina brzy rozpadá. V zimě se bažanti mohou shromažďovat do volných hejn. Bažant létá krátce, ale velmi prudce. Typický je pro něj hlasitý vzlet. Většinu času tráví na zemi v husté vegetaci, na noc často hřaduje na stromech. Jeho potravu tvoří semena, zrní, zelené části rostlin, ale i hmyz a larvy.

Původem pochází z Asie, do Evropy byl uměle vysazen (dovezen již ve starověku). Vyhovuje mu mozaikovitá krajina, remízky, meze, rákosiny, klidová pole a okraje lesů. Úbytek bažantů souvisí s úbytkem krytu, chemií v zemědělství, predací a nepříznivým počasím během hnízdění.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.