Za tu dobu, co se Eliška Marie Nedvědová věnuje myslivosti se často setkává s různými reakcemi veřejnosti na téma myslivost. Bohužel občas se najdou i takové, které myslivost démonizují a šíří dezinformace. Zvláště mladší generace ani nepozná co nám běhá nejen po lesích.

Lidé, kteří je vypouští jsou většinou naprosto needukovaní na toto téma. Ale nejedná se pouze o kritiku, často i v médiích se objeví opravdová „perla“. Tak se můžeme dozvědět například, že „srnka je manželkou jelena a srnec je jejich děťátko“. Víte ale, jak je to správně? Jdeme si v tom udělat jasno. Podíváme se dnes na nejběžnější zvěř jelenovitou.

Srnčí rodinka.
Srnčí zvěř je naše nejmenší a nejjemnější jelenovitá zvěř. Její stavba těla je dokonale přizpůsobena pohybu v hustém podrostu a na rozhraní lesa a polí.

• Výška v kohoutku se pohybuje mezi 70 až 75 cm. (Jen pro představu, je to zhruba po pás dospělého člověka).
• Živá hmotnost dospělého kusu se nejčastěji pohybuje mezi **20 až 30 kg. Srnci bývají o něco těžší a robustnější než srny.
• Můžete si všimnout též zrcadélka. To je bílá nebo nažloutlá plocha v okolí řitního otvoru. V zimě je čistě bílá a výraznější, v létě bývá méně nápadná.
• SAMEC se nazývá SRNEC. Jeho ozdobou jsou parůžky, které ale v listopadu či prosinci shodí. Ihned začínají růst nové.
• SAMICE je SRNA. Ta rodí (v myslivecké mluvě „klade“) SRNČATA od poloviny května do poloviny června.

Královská rodina – rodina jelena evropského
Jelen evropský je právem nazýván králem našich lesů. Na rozdíl od subtilního srnce je jelen mohutné zvíře s hrdým držením těla, kterému vládne přísná hierarchie.

• SAMEC je JELEN
  Je mnohem větší než srnec. Váží mezi 150 až 250 kg (výjimečně i více) a v kohoutku měří 120 až 150 cm (asi jako kůň). Má silný krk, který mu v období říje (září/říjen) ještě více zbytní a narůstá na něm nápadná hříva. Jeho postava je svalnatá a majestátní. Parohy jsou jeho největší pýchou. Jsou mnohem členitější a mohutnější než u srnce. Jelen je shazuje na přelomu zimy a jara (únor–duben) a nové mu dorůstají během léta.
• SAMICE je LAŇ
  Laň je výrazně menší a štíhlejší než jelen (váží cca 80 až 120 kg). Postrádá parohy i hřívu a její hlava působí jemnějším a protáhlejším dojmem. Laně jsou velmi ostražité. Žijí v tlupách, které vede stará, zkušená vedoucí laň. Ta dává pozor na nebezpečí, zatímco ostatní se pasou. Též mají zrcadélko. U jelení zvěře velmi výrazná a pomáhá udržovat vizuální kontakt v hustém lese.
• MLÁDĚ je KOLOUCH
  Kolouch se rodí v květnu nebo červnu. Podobně jako srnčata, i kolouši mají po narození na bocích bílé skvrny, které jim slouží jako maskování (tzv. „tečkování“). Tyto skvrny mizí s první výměnou srsti na podzim. Kolouch je velmi hravý, ale od prvních dnů se učí následovat laň. Na rozdíl od srnčat se kolouši dříve zapojují do pohybu s matkou a nezůstávají tak dlouho schovaní na jednom místě.

Daněk skvrnitý je v našich lesích tak trochu „exotický elegán“. Další koho můžete u nás celkem hojně potkat, či vás může překvapit na silnici je daněk skvrnitý. Původem pochází z oblasti Středomoří a Malé Asie, což se podepisuje na jeho krásném vzhledu, který si zachovává i v dospělosti. Daňčí rodinka je vizuálně možná nejvděčnějším objektem pro pozorování.

SAMEC je DANĚK
Jeho velikostí je přesně mezi srncem a jelenem. Váží 80 až 120 kg a v kohoutku měří kolem 90 až 110 cm. Jeho znakem je lopatovité paroží. Na rozdíl od jelena, který má parohy tvořené „větvemi“ (lodyhami), dospělý daněk má parohy zakončené širokými plochami (lopatami). Čím je daněk starší a silnější, tím jsou lopaty mohutnější a hlouběji vykrajované. V období říje (říjen/listopad) daněk nevydává troubení jako jelen, ale tzv. rochání. Je to hrdelní, chraplavý zvuk, který zní trochu jako dlpuhé krknutí nebo řezání dřeva tupou pilou.

• SAMICE je DANĚLA
  Je jemnější a menší než daněk (váží 40 až 60 kg). Nemá parohy a její postava je velmi elegantní. Daněly jsou extrémně mrštné. Daňci utíkají před nebezpečím typickými „kozími skoky“. To znamená, že se odrážejí od země všemi čtyřmi nohami a skáčou jako na pružinách (podobně jako africké antilopy).
• MLÁDĚ je DAŇČE
  Daňčata jsou snad nejroztomilejší mláďata v lese. Jsou výrazně skvrnitá. Na rozdíl od srnčat a kolouchů, kterým skvrny po pár měsících zmizí, daňčatům (i dospělým) skvrny často zůstávají po celý život (zejména v letní srsti).

Čím je daňčí rodinka výjimečná?
U žádné jiné zvěře u nás nenajdete tolik barevných variant. Skvrnitá (klasická). Rezavohnědá s bílými puntíky. Černá. Celé tělo je tmavě hnědé až černé (velmi časté).Bílá. Nejde o albíny, ale o přirozenou bílou variantu (mají tmavé oči). Daněk má ze všech našich jelenovitých nejdelší ocas (kelku) a to cca 20 cm, který je shora černý a zespodu bílý. Daňci jsou velmi společenští a rádi se pasou ve velkých skupinách na otevřených loukách. Jsou ale mnohem opatrnější než srnčí zvěř a mají skvělý zrak a pohybujícího se člověka vidí na stovky metrů. Navíc daňčí zvěřina je považována za jednou z nejchutnějších.

Snad již je tedy trochu jasněji v těch složitých rodinných vztazích naší jelení zvěře, která se vám občas vyskytne před autem. Trochu na zamyšlení zůstává, že mnohé spolky na ochranu zvířat přiživují agresi a negativní názor na myslivost, ale nevykazují žádnou činnost v oblasti edukace veřejnosti. Názor ponechám na vás.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.