Kytice, povídka z knihy Život a My – autorka a vydavatelka knihy je Klára Vavrišinová. Snad vás potěší, možná i něco připomene a určitě pobaví. Nerozhoduje pohlaví ani věk čtenáře, mnozí se tam třeba i najdou. Užijte si čtení od Kláry, třeba dnes u kávy.

Kytice

Ona:

Pátek – zjišťuju, jak jsme na tom s plány na výročí naší svatby. Domlouváme se, že udělám oběd doma a večer půjdeme do divadla, které jsem před časem zajistila. Žádná vzájemná překvapení. Přesto čekám, jestli mě náhodou zítra před divadlem nepozveš na večeři.

Sobota – dopoledne chystám slavnostní oběd, stihnu ještě chvíli pracovat na zahradě, než se spustí déšť. Při pletí jahod ti navrhuju, že můžeme společně zajet pro kytku do záhonu a při té příležitosti si můžu vybrat i kytku k výročí. Když už jsme to tentokrát vzali tak prakticky.

Ty na mě naštvaně vyjíždíš, že za týden jedeme na dovolenou, tak nebudeme kupovat řezanou kytku. Nechávám to být a docházím k názoru, že jsem tě asi rozčílila mluvením o kytce, kterou mi chceš vybrat sám.

K večeru chystáš papíry k odvozu do kontejneru na tříděný odpad, já se jdu před divadlem umýt. Když zmizíš, říkám si, že jsi asi odjel „jako“ s papíry, ale přitom pro TU kytku. Uvažuju, že ses nemusel tak honit, byl by čas i zítra, nebo jsi mohl narychlo svázat něco ze zahrady. Najednou přicházíš s něčím do kuchyně, já jsem zrovna otočená zády. Vím, že je to TA KYTKA, se širokým úsměvem se otáčím. Je to mísa nasbíraných blum.

Říkám si, že jsem taky bluma, prostě mi přivezeš kytku v pondělí z práce jako překvapení, ne když jsme společně doma.

Večeře se nakonec taky nekoná, ale jsem tak pohlcená čekáním na květinu, že to pouštím z hlavy jako nedůležitý detail.

Neděle – kytku neřeším, ale začínám mít malinko pocit, že ani v pondělí nebude.

Pondělí – už jen s malinkou nadějí přijíždím večer z práce a říkám si, že možná na mě doma bude čekat kytička. Čeká na mě hladový manžel a děti.

Úterý – přemítám to s různými závěry. Chvíli mám pocit, že to nebudu řešit, ale nakonec mi to nedá. Vybavuje se mi krásná kytice růží, která se v dubnu objevila u nás na stole. Myslela jsem, že je pro naši sousedku – kamarádku našich dětí, která slavila ten den patnácté narozeniny. Ale byla pro tvoji mámu, která slavila s tvým otcem výročí svatby. Odjakživa mi přišlo zvláštní dávat mámě k výročí svatby s otcem květiny, ale neřeším to, je to tvoje věc.

Dnes mi to ale vadí proto, že k našemu výročí jsi mi kytku nepřinesl, i kdyby utrženou pampelišku s tím, že na to letos prostě z jakéhokoliv důvodu kašleš.

Večer řeším různé možné hypotézy proč, jedna horší než druhá, nedá mi to spát. Nakonec vstávám a jdu si sepsat myšlenky.

A posílám ti je, protože je fér, abys věděl, co zajímavého se ve mně poslední čtyři dny dělo. A protože jedině pak snad konečně usnu.

Nechci tě obviňovat nebo se kvůli tomu handrkovat, jen sdílet svému muži, co se v jeho ženě dělo, aniž by on o tom měl potuchy.

On:

Pátek – jsem rád, že ode mě letos žádné překvapení neočekáváš. Proč by všechno kolem výročí měli zařizovat chlapi? Ženský chtějí pořád romantiku, tak ať nějakou samy připraví. Ulevuje se mi, když se jasně dohodneme, že letos to máš pod palcem ty, divadlo a šmitec. No a samozřejmě ti zítra jako překvapení koupím růže, to určitě nečekáš.

Sobota – tak teď jsi mě fakt naštvala. Mám chuť po tobě hodit motyku. To nemůžeš myslet vážně. Kytka měla být překvapení, a ty si ji chceš jet se mnou koupit? Tohle jsem měl zařídit já a ty to takhle zkazíš, to musíš mít pod kontrolou úplně všechno? Kašlu na tebe, žádná kytka nebude.

Neděle – divadlo celkem ušlo, tím moje povinnosti, co se výročí týče, končí. Do narozenin mám pokoj, k svátku sis vybrala hrnek, takže mám zas na chvíli splněno.

Pondělí – jsi nějaká napružená, nedaří se mi zjistit proč, tak snad to brzy odezní nebo se dozvím, co se zase stalo.

Úterý – už to začíná být nějaké divné, takhle odtažitá jsi málokdy, to musí být něco vážného a nechceš mi to říct, no snad se z toho do zítra vyspíš. Mám taky svých starostí dost a nezatěžuju tě se vším. Jestli mi to nechceš říct, já to z tebe dolovat nebudu, ale aspoň se brzy srovnej, tohle mezidobí nemám rád.

Středa – moje ranní reakce je jasná. Upřímně jsem se tvojí zpovědí pobavil, protože tě natolik znám, že teď když to čtu, si dokážu jasně představit, jak moc jsi to celé prožívala.

Všechno zbytečně zveličuješ, říkám ti to pořád.

Jsem rád, že jsi mi to napsala, aspoň už vím, proč jsi poslední dva dny byla tak divná.

Uznávám tvé ranní argumenty, že jak jsi zvyklá vše zařizovat, prakticky sis chtěla zařídit i kytku k výročí. Uznávám, že jsem se možná zbytečně moc zabejčil a měl ti tu kytku i tak koupit. Uznávám, že jsi ji ode mě čekala, takže představa překvapení asi byla trochu mylná. Ty uznáváš, že jsi to přepískla, že tohle už opravdu není tvoje starost, kterou bys musela řešit.

Každý neseme svůj díl viny, ale důležité je, že jsme si o tom promluvili a vyjasnili si to. A to je první věc, na které se po dlouhé době shodneme.

Povídka je z knihy Život a My – autorka a vydavatelka knihy Klára Vavrišinová. Chcete vědět víc? Stačí kliknout na kterýkoliv odkaz.

• Koupit knihu: https://www.isisterapie-eshop.cz/knihy/
• Přečíst si více povídek na blogu: https://isisterapie.cz/blog/
• Facebook: Přečti a napiš

Kdo je vlastně Klára

Klára Vavrišinová, mladá, pohledná i perspektivní, autorka a vydavatelka knihy Život a Já, zakladatelka isisterapie.cz – terapie čtením, psaním a osobní terapie, iniciátorka Facebook výzvy Přečti a napiš.​ Pohled na život podává čtivou a humornou formou. Její kniha je opravdu humorný autobiografický román. Neboli veselá knížka z jejího života.  Čtenáře potěší svojí netradiční formou. Nečtenáře překvapí svou čtivou výstižností.