Myslivost je často vnímána zjednodušeně, někdy dokonce zkresleně. Pro mnohé lidi představuje pouze lov a střelbu, přestože ve skutečnosti jde o mnohem širší a hlubší činnost. Myslivost je především dlouhodobá péče o volně žijící zvěř a o prostředí, ve kterém žije.

Vznikla jako reakce na zásadní proměnu krajiny člověkem a její smysl spočívá v udržování rovnováhy tam, kde přirozené procesy už samy nestačí.

Myslivec není pouhým lovcem. Je správcem svěřeného území, pozorovatelem přírody, člověkem, který zná zvyky zvěře, rozumí jejím potřebám a dokáže odhadnout, co krajina unese a co už by pro ni bylo zátěží. Jeho práce je tichá, nenápadná a často zůstává očím veřejnosti skrytá. O to víc je však důležitá.

Co obnáší práce myslivce v každodenní realitě
Většinu času nemá myslivec v ruce zbraň, ale spíše dalekohled, lopatu nebo jen vlastní oči a zkušenosti. Sleduje pohyb zvěře, její kondici, zdravotní stav i chování v různých částech roku. Všímá si, kde zvěř nachází potravu a vodu, kde má klid, kde je naopak rušena lidskou činností. Pravidelně prochází revír, kontroluje napajedla, krmeliště, posedy a okraje polí i lesa.

Součástí této práce je i úzká spolupráce se zemědělci a lesníky, protože zvěř nezná hranice pozemků ani katastrů. Myslivec se snaží předcházet škodám na porostech a plodinách, ale zároveň chránit samotnou zvěř před zbytečným stresem a úhyny. Velkou roli hraje i prevence – od označování nebezpečných úseků silnic až po osvětu veřejnosti o chování v přírodě.

Péče o zvěř je nepřetržitý proces, který nelze omezit na konkrétní období v kalendáři. Zahrnuje ochranu mláďat, podporu přirozené potravy, pomoc v obdobích nouze a neustálé vyhodnocování stavu celé populace. Myslivec musí přemýšlet v souvislostech a v dlouhodobém horizontu, nikoli ze dne na den.

Proč se zvěř loví a proč je to nutné
Lov je nejviditelnější, ale zároveň nejméně pochopenou částí myslivosti. Ve skutečnosti je to pouze jeden z nástrojů, jak udržet zdravou a životaschopnou populaci zvěře. V dnešní krajině, která je protkaná silnicemi, poli, městy a průmyslovými zónami, chybí přirozená regulace, jaká existovala v minulosti. Velké šelmy zde buď nejsou, nebo nemají dostatečný prostor, aby mohly plnit svou roli.

Pokud by člověk do tohoto systému nezasahoval, docházelo by k přemnožení zvěře, následnému nedostatku potravy, šíření nemocí a hromadnému strádání. Takový vývoj by byl krutější než cílený a promyšlený lov. Regulace stavů navíc chrání nejen samotnou zvěř, ale i lesy, zemědělskou krajinu a v neposlední řadě i lidi, protože snižuje riziko vážných dopravních nehod.

Lov tedy není projevem krutosti, ale odpovědnosti. Je výsledkem dlouhodobého pozorování a plánování, nikoli okamžitého rozhodnutí. Myslivec loví jen tehdy, když je to nutné, a pouze takové kusy, které jsou k lovu určeny.

Proč lov není bezhlavé střílení
Představa, že myslivec střílí na vše, co se pohne, nemá s realitou nic společného. Každý výstřel je vrcholem dlouhého procesu rozhodování. Myslivec musí mít jistotu, že lov je oprávněný, bezpečný a etický. Musí správně posoudit zvěř, její pohlaví, věk i zdravotní stav, a zvažovat, zda jeho zásah přinese prospěch celé populaci.

Mnohem častější než samotný výstřel je situace, kdy myslivec zbraň vůbec nepoužije, přestože by mohl. Právě schopnost nelovit, když to není potřeba, je jedním z nejdůležitějších znaků skutečné myslivosti. Lov není cíl, ale prostředek, a měl by být proveden tak, aby zvíře netrpělo a celý zásah byl rychlý a důstojný.

Smysl myslivosti v dnešní době
Myslivost není reliktem minulosti ani zbytečnou tradicí. Je reakcí na skutečnost, že člověk zásadně změnil tvář krajiny a tím převzal odpovědnost za její fungování. Bez myslivců by se rovnováha mezi zvěří, lesem a člověkem dál narušovala.

Myslivost je tichá služba přírodě, která není vždy vidět, ale její absence by byla velmi rychle znát. Je postavena na znalostech, zkušenostech a úctě k životu. A právě proto není o bezhlavém střílení, ale o přemýšlení, pokoře a odpovědnosti za svět, který jsme si přetvořili k obrazu svému.

,,Proto prosím je v dnešní době mnoho způsobů jak si najít a ověřit informace. Stačí chvilka snahy a každý si může najít, co myslivost obnáší a proč se každá činnost vykonává. Nadávání a bezmyšlenkovité urážení myslivců nejen že není na místě, ale dává i velmi špatný příklad budoucím generacím,“ říká Eliška.

S mysliveckých pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.