Jedna adventní neděle míjí druhou a než jsme se nadáli, je zde již neděle poslední a to zlatá. Nastává doba vánočních svátků, které jsou každému člověku nejmilejší, kdy i dospělý se stává alespoň na chvíli dítětem.

Čtvrtá adventní neděle je ve znamení posledních příprav na slavnost Narození Páně. Staví se betlémy (jesličky) po vzoru sv. Františka z Assisi, zdobí vánoční stromky, upravují se mísy s ovocem a tátové shánějí kapra. Hospodyňky v předvečer štědrého dne pečou vánočky, bochánky nebo mazance a na štědrý den se místy peče skvost sváteční večeře, kterým je tažený jablkový závin.

Na poslední adventní neděli je také poslední možnost věnovat svým blízkým větvičku jmelí. Správně se má jmelí věnovat již v sobotu, jeden den před posledním adventem. Po utrhnutí jmelí časem zežloutne a připomíná tak slunce a jeho životodárnou sílu. Jmelí zavěšené v domě přináší dovnitř štěstí a lásku, chrání jeho obyvatele a zvířectvo před uhranutím a zlýmy duchy, a také proti ohni. Čím více má bobulek, tím více štěstí přináší svému majiteli. Jeho kouzelná moc se zvyšuje, pokud je jmelí darováno, ne zakoupeno.

Tato poslední adventní neděle je věnována Zvěstování Panně Marii, připomíná se andělovo poselství Josefovi a další události včetně významných proroctví o příchodu spasitele. Liturgické texty nás tak přivádějí už zcela blízko k tajemství vánočních svátků. Scéna navštívení, setkání Marie s Alžbětou vyjadřuje krásu vzájemného přijetí. Na čtvrtou adventní sobotu skauti rozvážejí vlaky betlémské světlo po celé České republice a předávají ho dalším dobrovolníkům a zájemcům.

Na adventním věnci zapalujeme čtvrtou svíci, fialovou, tzv. andělskou, která představuje mír a pokoj. Čtvrtá adventní neděle může připadnout i na Štědrý den, tato neděle tradičně patřívá kulturním a charitativním akcím.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.