Adventní obyčej „hledání noclehu“ se objevuje v několika variantách po celé střední Evropě, od Rakouska, přes severní Itálii, až po Slovinsko. Uvádí se, že zvyk se rozšířil díky řádovým bratřím z Tyrol. U nás byly obchůzky mariánského charakteru doloženy zejména na Moravě.

V Čechách většinou v částech osídlených německým etnikem jako „hledání či poskytnutí příbytku“. Podstatou zvyku bylo „nocování Panny Marie“ devět večerů před Narozením Páně v příbytcích devíti různých rodin, jejichž pořadí se určovalo losem. Forma obřadního přenášení „Matičky“ bývala obdobná, ať se jednalo o dřevěnou sochu Panny Marie, Madonku (Pannu Marii s Ježíškem na ruce), sv. Josefa a Pannu Marii nebo obraz zachycující sv. Rodinu či Madonu. Tento obyčej připomíná, že Panna Maria snad po devět dní marně hledala v Betlémě nocleh.

Jak „Nošení Matičky“ probíhalo, popisuje ve svém rozsáhlém národopisném díle Čeněk Zíbrt: „Devět večerů před příchodem Jezulátka na svět, chodí ženy v Kozlovicích na Přerovsku se soškou Panny Marie po devíti domech. V každé domácnosti bývá soška jednu noc. Druhého dne přicházejí sošce naproti ženy se světly v lucernách a sošku doprovázejí do místa dalšího nocování. Před příbytkem, kde se soška právě nacházela, zůstávalo svítit světlo. U improvizovaného zdobeného oltáře se rodina modlí devět Otčenášů, růženec či jiné modlitby k tomu účelu tiskem vydané. Také se zpívá.“

Soška zůstává v devátém domě až do Hromnic. Dříve bývalo zvykem přicházet do této domácnosti na sobotní modlitbu. Na Hromnice zvyk končí, kdy se všichni společně sešli, poseděli u odpolední kávy a koláče, s příslibem, že za rok bude opět losováno.

Více inspirací pro radost i jako možnost hodnotných dárků naleznete ZDE