Magická síla věčně zeleného stromu​. Kdo by si uměl představit Vánoce bez něj? Bez toho jehličnatého symbolu Vánoc, který se každý rok objeví v našem obývacím pokoji, rozzáří se stovkami světel a pod jehož větvemi se hromadí ta největší radost – dárky.

Vánoční stromeček je dnes neodmyslitelným symbolem rodinné pohody, domova a kouzla Vánoc.​ Vypadá to, jako by tu byl odjakživa. Ve skutečnosti je ale jeho cesta do našich domovů dlouhá, plná starých pohanských zvyků, křesťanských příběhů a měšťanských módních vln.

Pojďme se ponořit do historie a zjistit, odkud se tento věčně zelený posel vzal a co nám vlastně po staletí symbolizuje.

​Historie: Z lesa do salonu aneb Kde a kdy se vzal?​

Pohanské kořeny: Když zima vládla světu​Pokud bychom hledali úplné kořeny, museli bychom se vrátit hluboko do doby, kdy lidé na severní polokouli uctívali přírodu a prožívali s hrůzou i úctou zimní slunovrat – nejtemnější den v roce.​Staré kmeny, včetně Keltů a Germánů, věřily, že věčně zelené stromy (smrk, jedle, borovice) jsou domovem lesních duchů a zároveň symbolem nezlomného života a síly, která se navzdory mrazu dokáže vrátit. Na konci prosince si lidé do domů přinášeli chvojí a větve cesmíny, aby odehnali zlé síly, zajistili si dobrou úrodu a připomněli si, že slunce se brzy vrátí.​

Zrod moderní tradice: Německé 16. století​. Zvyk zdobit celé stromy, ne jen větve, se začal formovat v 16. století především v německých městech. Jedním z prvních písemných doložení je záznam z Brém z roku 1570, kde se zmiňuje, že jedle byla ozdobena datlemi, ořechy a papírovými květy pro děti cechovních mistrů.​ Tento zvyk byl původně úzce spjat s „Rajským stromem“ – v katolickém kalendáři se slavil svátek Adama a Evy (24. prosince) a v kostelích se stavěly stromy ověšené jablky. Lutheráni později tento zvyk přenesli do domovů a přidali k němu svíčky, symbolizující Krista jako Světlo světa. A tak se strom stal symbolem Ráje a naděje na vykoupení.​

Cesta do Čech: Pražská premiéra​: Dlouho trvalo, než se tradice rozšířila z Německa. Do českých zemí přinesl ozdobený stromeček jako první v roce 1812 ředitel Pražských divadel Johann Karl Liebich. Postavil ho ve své vile v Libni (na dnes již zaniklé Mančince). Zvyk se uchytil nejprve v bohatých pražských měšťanských rodinách a šířil se jen pozvolna. Na venkově se ujal až mnohem později, často až ve 20. století, kdy nahradil dřívější zvyk zavěšování betléma či „polazů“ (ozdobené větve u stropu).​ V mnohých domech běžných lidí se stromeček, malý a střídmě zdobený sušeným ovocem, ořechy a perníčky zavěšoval ke stropu chalup.

Symbolika a význam: Co nám stromeček šeptá?​ Stromeček je mnohem víc než jen nosič dárků; je to koncentrát symbolů. Věčný život a naděje.

Primární symbolika, která přetrvává od pohanských dob. Jehličnatý strom je stále zelený, a proto představuje nesmrtelnost, znovuzrození a naději, že i ta největší tma pomine.

​Světlo světa: Světla a svíčky, dnes elektrické osvětlení, jsou nejdůležitější ozdobou. Symbolizují vítězství světla nad tmou a v křesťanském kontextu připomínají, že Ježíš Kristus je Světlem světa.​

Betlémská hvězda: Špička (hrot či hvězda) na vrcholu stromu ukazuje cestu a připomíná hvězdu, která vedla Tři krále k jesličkám.

​Dary a hojnost: Původní ozdoby (ořechy, jablka, perníčky) byly jednak symbolem plodnosti a hojnosti, a také jednoduchým dárkem pro ty, kdo ke stromečku přišli.​

Tradice v proměnách času: Od jablka po skleněnou kouli. ​Po staletí se měnilo, čím stromeček zdobíme.​

Dříve: První ozdoby byly jedlé a přírodní – sušené ovoce, jablka (symbolizující rajské jablko), perníčky, ořechy zabalené v pozlátku. Byly také oblíbené ozdoby ze slámy a papírové řetězy.​19. století a sklo: Revoluce přišla v polovině 19. století, kdy se v Německu začaly vyrábět první skleněné ozdoby. Ty se brzy staly hitem a nahradily dražší ovoce. V Čechách se proslavila zejména oblast Podkrkonoší a Jablonecko (foukané vánoční ozdoby).​

Osvětlení: Dřívější svíčky byly krásné, ale nebezpečné. Až vynález Edisona umožnil vznik elektrického osvětlení, které definitivně rozzářilo sváteční večery bez rizika požáru.​

Odkaz tradice​

Vánoční stromeček tak není jen ozdoba. Je to zelený archiv, který v sobě nese vzpomínky na pohanské rituály, křesťanskou víru i měšťanskou módu. Když dnes rozsvítíme světla, navazujeme na tradici starou stovky let – přinášíme si do domovů světlo a naději, že i v největší tmě je místo pro život a lásku.​Ať už je tvůj stromeček živý, umělý, nazdobený moderně nebo v retro stylu, je to náš hmatatelný důkaz, že Vánoce jsou časem zastavení, rodiny a té nehynoucí víry v to nejlepší, co nás čeká.

-red-