Adventní období je nejtemnější čas roku, kdy slunce moc nevidíme a dlouhé, prosincové noci měly pro lidi vždy magický nádech. Proto to bývala doba nadpřirozených bytostí a jevů. I to je důvod, proč se právě v tomto období ustálilo tolik tradic, pověr a zvyků.

„Advent“ vychází z latinského slova adventus, což znamená příchod. Je to doba radostného očekávání velkého křesťanského svátku – narození, „příchodu“ Ježíše Krista, narození Páně. Je to také začátek liturgického roku, období čtyř neděl před 25. prosincem.

Advent trvá až do západu slunce na Štědrý den, ale začíná vždy v neděli, která je nejblíže svátku sv. Ondřeje (30.11.). Bývá to mezi 27. listopadem a 3. prosincem, a proto trvá různý počet dnů, 22 až 28, ale vždy obsahuje čtyři neděle a každá má svůj církevní význam. Poslední smí být nejpozději na vigilii Božího hodu, tedy 24. prosince.

Novodobé pojmenování adventních nedělí (zlatá, stříbrná) zřejmě pochází z dob první republiky a bylo převzato z německy hovořících oblastí. Nejvíce bylo rozšířeno hlavně mezi pražskými a židovskými obchodníky. Vlastní názvy (německy Silberner und Goldener Sonntag) pochází od zvýšených příjmů obchodů v dotyčné neděli.

V ryze českých krajích se dříve takovéto označení adventních nedělí vůbec nepoužívalo. V dnešní době navíc užívané označení první a druhé adventní neděle jako železné a bronzové (či ojediněle měděné) neděle je nově uměle vytvořené, ale používané i v Německu. https://kalendar.beda.cz/advent

V době raného křesťanství býval advent delší, až šest týdnů, ale později se ustálil tento čtyřnedělní cyklus. Adventní oslavy patří k nejstarším církevním svátkům, poprvé jsou doloženy již ve 4. století na území dnešního Španělska a Francie, v 6. století se slavily také v Římě. Počet čtyř adventních nedělí se prosadil v 10. až 11. století. Například pravoslavná církev dodržuje šestitýdenní advent dodnes a řídí se juliánským kalendářem, proto jsou jejich oslavy svátků posunuté.

Advent je nejen dobou radostného očekávání tajemného narození božího syna, ale také dobou pokání, střídmosti, kajícnosti a odříkání a původně i půstu. Starý adventní půst spočíval nejen ve stravě bez masitých pokrmů, ale rovněž ve zdrženlivosti chování v řeči, v omezení společenského života, tedy v zákazu zábav a tance, milostných schůzek dívek a chlapců, ale i velkých svateb.

Přesto byly tyto omezení porušovány a konaly se lidové obřady a zvyky. Významné postavení v tomto období zaujímaly obchůzky maskovaných postav symbolizujících očistu. Masky přijímaly zpověď, vykonávaly tresty a odměňovaly za sliby do budoucna. Mezi nejznámnější obchůzky masek tohoto období patří: Barborky (4.12.), sv. Mikuláš (6.12), sv. Ambrož (7.12.), Lucky na sv. Lucii (13.12.), ale i Perechty, Klovcové báby a další.

Během dlouhých adventních večerů nastala ta pravá chvíle k draní peří a předení lnu (přástky). Aby se ušetřilo na topení a světle, scházívaly se ženy zpravidla vždy v jedné chalupě ve vsi a o náklady se podělily. Přástky byly výsadou především žen a dívek, ale na Chodsku se dochovala svědectví i šikovných přástevnicích. Při praskajícím ohni v kamnech a mihotavé záři loučí a svíček přástevnice vypravovaly tajuplné i strašidelné příběhy u kterých děti ani nedutaly.

Ze starých kronik se dovídáme

V roce 1366 nakázala pražská synoda před svátky vánočními v adventu půst, zvláště těm, kteří měli hojnou zásobu ryb, nebo si je mohou koupit. Kdo ryb neměl a poříditi si jich nemohl, těm byl půst zmírněn tak, aby jedli ovoce a sýr (syrečky). Církev místy vytýkala křesťanům, že se více starají o tělo, než o duši a v adventu víc o jídlo než o náboženství, říkajíce:​„Advent jest. Nemáme masa jiesti: budem calty kupovati.“​Calta bylo obvyklé staročeské pečivo podávané o štědrém večeru. Později získalo název: houska nebo vánočka.

​Adventní ráno z knihy Rok na vsi:​V době adventu se sloužila v kostele zvláštní mše, roráty (původně o sobotách, později i ve všední dny) k poctě Ježíšovy matky, Panny Marie. Bohoslužby se konaly ještě za tmy, před úsvitem, a tak lidé přicházeli do kostela s rozsvícenými lucernami.

Takto popisují adventní ráno bratří Mrštíkové: S věže zazněl zvon, probouzí dřímající osadu. V oknech probleskují světýlka a je vidět, jak jizbou klání se rozdřímané postavy, rychle berou na sebe teplý šat a oblečeny staví se k oknu, aby se pomodlily ranní své Zdrávas. Hned po klekání velký zvon znovu se rozburácel a za ním v pospěšném chvatu zajásal druhý i třetí a všecky zvony teď tvrdým akordem hlaholí do tichého rána, svolávajíce lid do chrámu Páně. Je advent (z knihy Rok na vsi).

​Adventní zvyklosti a barvy​. Současná podoba adventu má podle etnoložky Jiřiny Langhammerové své kořeny v 8. století. Tehdy se svatí otcové snažili bujarou předvánoční dobu plnou nejrůznějších posvícení a hodů trochu zklidnit.

Z adventu se tak stala doba klidu, období vážného kráčení k významnému datu.​V adventním čase se zdobí oltáře květinami velmi střídmě a v kostele převládá fialová, jako kající barva. Výjimkou je třetí neděle, kdy je fialová nahrazena růžovou, jako projev radosti z blížícího se Kristova narození.​

Více inspirací pro radost i jako možnost hodnotných dárků naleznete ZDE