Vhodný dárek na poslední chvíli je tahle kniha, není to návod – je to upřímné přiznání chlapa, který si dělá legraci sám ze sebe. A nezapomeňte: dítě v lese potřebuje klacek, spíš než repelent. Když ajťák a otec tří dětí začne psát o rodičovství, vznikne něco mezi deníkem, příručkou přežití a receptem na žaludový guláš.

Jiří May, autor blogu, ukazuje, že ADHD se dá zvládnout borůvkovým koláčem, a provází čtenáře příběhy o čundrech, o pokusech o „dietu Jamieho Olivera“ i o balancování mezi chaosem a zdravou myslí. Litovat můžete jen toho, že ještš nemáte jeho knihu.

Když si dnes otevřete internet, narazíte na politické hašteření, snůšku skandálů, několik lidských tragédií, na nichž se bulvár patřičně vyřádí – a vše završí celebrutální existence, u nichž, jak se zdá, jde především a výhradně o to mít toho na sobě podstatně méně než více. Občas se divím, že podle titulků ještě máme oči (ty mi podle mistrů pera mají vypadnout), případně jsme schopni přijímat potravu, protože padající brada už by způsobila obroušení dolní čelisti.

Pak se objeví nenápadná, ovšem jen na první pohled, a vlastně přirozená Kronika. Jakkoli je dnes téměř povinné vystavovat své soukromí, autor knihy nám sice leccos ukáže, ale má vše takříkajíc pod palcem. O to víc nás vybízí: „Učiňte si svůj vlastní názor, pojďte polemizovat, vytýkat či schvalovat, ale především – vzpomínat“. Když se totiž začtete do krátkých „kapitolek“, dýchne na vás čas. Ten, který proběhl kolem nás a nedá se vrátit – leda ve vzpomínkách. Ačkoliv vás Jiří May nepřímo vyzývá k návratu do let dávno či méně minulých, nečiní tak pod nějakým nátlakem. Zmíní se, pronese vlastní zkušenost – a vám jako bájné kameny Stonehenge vystupující z mlhy britských ostrovů vyplují vaše vlastní příběhy. Ne vždy a u všeho a ne každému – a v tom je právě ono kouzlo, jak velký prostor lze obsáhnout.

Autor neunavuje, nepodbízí se, dalo by se říci, že s jistým nadhledem a určitou ironií včetně vtipného humoru ze sebe sama, vypráví život svůj a své rodiny, ale aniž by se dopustil nějakých laciných klišé. Někomu bude jeho prvotina připadat mdlá, plytká, popřípadě nedovypointovaná, jiní se u ní budou smát a bez ostychu tak mohou činit i nahlas. Je to asi jako u legendárních Študáků a kantorů. Také ty někteří lidé považovali za blábol, zatímco jiní byli tak nadšeni, že si základ této útlé knížky vybrali pro film.

Styl má každý svůj a snažit se ho nacpat do nějaké škatulky je nejen v tomto případě nesmysl. Cokoli něčemu přizpůsobovat setře onen jemný prášek originality a zábavy. Najednou zjistíte, že ač je tvůrce ,ajťák‘, není jeho svět rozhodně digitální, ale víc už prozrazovat není potřeba. Kdo se chce pobavit, toho může knížka velmi spolehlivě doprovázet, ostatně podtitul Blog do kapsy je vysloveně nápovědou. To je ostatně moje osobní poznámka na závěr – kdo ji bude mít nablízku, litovat rozhodně nebude.

A kde tuto knihu plnou zábavných i poučných příběhů pořídit? Zde je pár tipů a dá se koupit, mimo mnoho knihkupectví, třeba jako hezký dárek i bez poštovného.

• Albatros:     Klikněte ZDE

• Luxor:          Klikněte ZDE

• Megaknihy: Klikněte ZDE

Kdo je Jirka

Usměvavý, skromný, empatický Kladeňák se smyslem pro humor, který ho nepřechází ani přesto že má tři děti, nebo právě proto. Únik z pracovního napětí a od obrazovky počítače nalezl ve formě sdílení osobních zážitků a pohledů na svět kolem sebe.

V relativně krátké době si získal více než sto padesát tisíc čtenářů napříč celou republikou a jeho příběhy, vydávané formou tří témat, jsou stále oblíbenější. Úspěch lze vysvětlit stylem  psaní, ve kterém se odráží jeho specifický pohled na vše okolo nás, protkaný přívětivým humorem s nepatrnou trochou nadsázky. Zdali je, dle jména, příbuzný s Karlem Mayem, známým otcem Vinetoua a Old Shatterhanda, tak to nám nechce prozradit.

Zdroje: Recenze RoBertino27, www.databazeknih.cz