Mikuláš se blíží  k tomuto svátku svatého Mikuláše přinášíme mnoho toho co netušíte. 5. prosince, se po celé České republice rozhostí kouzelná a lehce strašidelná atmosféra. Tato jedinečná tradice, která v sobě snoubí radost, očekávání i trochu strachu, je neodmyslitelně spojená s trojicí postav, které představují věčný boj dobra se zlem.​

Svatý Mikuláš: Postava biskupa v červeno-zlatém rouchu s berlou představuje dobrotu, spravedlnost a moudrost. Je uctíván jako patron dětí, námořníků, obchodníků, studentů a nevinně obviněných. V ruce by měl držet knihu hříchů, do které si symbolicky zapisuje dobré i špatné skutky dětí. Je to on, kdo celému průvodu dává vážnost a smysl.​

Anděl: Bělostná a laskavá bytost s křídly je symbolem čistoty a světla. Anděl je vlastně Mikulášův „advokát“ dětí. Stojí na straně dobra a snaží se hříšníky obhájit a přesvědčit čerta, že si zaslouží jen sladkou odměnu.​

Čert: Strašidelný, huňatý a řetězy chrastící čert je kontrastem k oběma světlým postavám. Reprezentuje zlo a má za úkol potrestat zlobivé děti. V posledních letech se do české tradice promítá vliv alpského Krampuse – výrazně děsivější, rohaté a démonické postavy, která má svou divokou tradici především v Rakousku a Bavorsku.​

První ozvěny Mikuláše v českých zemích​

Tradice úcty ke svatému Mikuláši se k nám začala šířit ze sousedních slovanských a německých oblastí. Nejstarší doložené záznamy o Mikulášských průvodech na českém území pochází z již 13. až 14. století. Zvyklost původně vznikla jako biskupské hry v klášterních a církevních školách, kde byly postavy Mikuláše, anděla a čerta poprvé ztvárňovány. Odtud se postupně přesunula do lidového prostředí, kde se rozvinula do podoby, jakou známe dnes.

​Světové Mikulášské tradice: Od anděla k Joulupukkimu až po vyžírky Čechů

​Zatímco v Česku a na Slovensku Mikuláš (v biskupském oděvu) se svou družinou Anděla a Čerta obchází domácnosti v předvečer svátku 5. prosince, ve zbytku Evropy a světa má tato tradice mnoho jedinečných podob.

V Nizozemsku a Belgii připlouvá Mikuláš jako Sinterklaas na bílém koni již v polovině listopadu lodí ze Španělska, doprovázen pomocníkem Zwarte Pietem (Černým Petrem), a dárky nechává v dětských botách u krbu nebo za dveřmi.

V Německu a Rakousku Mikuláše často doprovází démonický a děsivý Krampus nebo rázovitý Knecht Ruprecht, kteří trestají neposlušné děti.

Naopak v Itálii dárky nečekají 5. prosince, ale až 6. ledna, kdy létá na koštěti dobrotivá, ale rozcuchaná čarodějnice La Befana.

Směrem na východ, v Rusku, je Mikuláš (Svatý Nikolaj) sice uctíván jako patron země, ale úlohu dárkonoše převzal až na Nový rok Děda Mráz s vnučkou Sněguročkou.

A konečně v severských zemích, jako je Finsko, tato tradice ustoupila místním vánočním postavičkám, jako je Joulupukki („Vánoční kozel“) nebo skřítek Julenissen, které se soustředí na rozdávání dárků až během samotných Vánoc.​

V rámci objektivity tedy i ta Ukrajina a zas něco nového, nemohou mít svoje tradice vždyť jejich území z velké části ještě v roce 1945 patřilo Československu.. Ukrajinská „tradice“ je spojená se Svatým Mykolou (Mikulášem), který dětem nosí sladkosti a dárky pod polštář nebo do botiček. Ačkoliv se dříve slavil 19. prosince, v roce 2023 se Ukrajina rozhodla přesunout svátek na 6. prosince. 

Ať je to kde a jak chce. Trojice Mikuláše, čerta a anděla je nezapomenutelným zážitkem primárně Českých a Slovenských dětí, který učí děti rozdílu mezi dobrem a zlem a je jedním z nejkrásnějších symbolů české adventní doby, objevují se názory z nové generace i proti tradicím, nenechme si od nikoho brát staleté tradice.. Konečné zářící oči šťastných dětí hovoří z vše.

-red-