Říká se, že kdo „lže jako baron Prášil“, tak si vymýšlí neuvěřitelné až fantastické historky. Postava barona Prášila vychází ze skutečné historické osobnosti, německého barona von Münchhausen. S jeho věrnými následovníky se potkáváme denně na FB i v některých TV.

K jeho typickým „lžím“ patřily například příběhy o cestě na Měsíc, vytažení se z bažiny za vlastní vlasy nebo cestování na dělové kouli, jak ukazuje například film Karla Zemana a obrázek pod textem.

PŘÍBĚH BARONA PRÁŠILA, jehož celé jméno zní:
Karl Friedrich Hieronymus, baron von Münchhausen (1720 – 1797)
Podobně jako jeho předkové i on vstoupil do jezdeckého pluku. Později vstoupil do ruské armády, v níž sloužil až do roku 1750, v jejich řadách se osvědčil v bojích proti Turkům, kde získal hodnost rytmistra. Část života prožil v drsném vojenském prostředí a současně poznával svět. Po několika letech vyměnil rušný vojenský život za ospalé venkovské prostředí rodového venkovského sídla poblíž Hannoveru, a tam strávil zbytek života. Měl rád společnost a obklopoval se okolními šlechtici a statkáři. Pro jejich a jistě i své obveselení a zábavu si vymýšlel fantastické historky, z nichž k nejzdařilejším a posluchačům nejbližším patřily jeho lovecké „zážitky“. Jako příklad lze uvést zajíce, který měl vedle čtyř normálních nohou další čtyři „náhradní“ na zádech, takže když se unavil, udělal přemet a na rezervních nohou si to pelášil dál. Nebo o jelenovi, po němž baron vystřelil třešňovou peckou, protože mu došly náboje. Když se na stejné místo vrátil za dva roky, uviděl jelena, kterému mezi košatými parohy rostla neméně košatá třešeň, obsypaná šťavnatými plody.

Díky takovým historkám se baron proslavil i za hranicemi panství. Vyprávění vyšla anonymně roku 1781 v Berlíně ve sbírce příběhů Rukověť pro veselé lidi. Roku 1785 knihu do angličtiny přeložil a v Oxfordu vydal německý spisovatel R. E. Raspe (1736–1794) pod názvem Vyprávění barona Prášila o jeho neuvěřitelných cestách a taženích v Rusku. Němec Bürger tuto knihu roku 1786 přeložil zpět do němčiny a doplnil ji o celou řadu dalších vyprávění. Do češtiny byly poprvé přeloženy v roce 1824.

Baron zemřel ve svém rodišti Bodenwerderu. V tomto městečku je i jeho muzeum a množství soch připomínajících některou z neuvěřitelných příhod. Po baronu Münchhausenovi je pojmenována psychická porucha známá jako Münchhausenův syndrom.