Fext byl v lidových pověrách nezničitelný člověk a po smrti se stal mumií. Ve venkovských márnicích prý stávaly kostry tzv. Fekstů, Fextů („festů“). O lidech takových se bájilo, že přišly na svět v jakémsi obalu, dvojí kůži, neboť plodový obal se od nich při porodu neoprostil.

Obal musel být z nich opatrně sňat a pak jim byl uschován. Když pak novorozenec odrostl, musel se mu ten obal, dobře usušený, pod levou paži zašít. Takový člověk vynikal obrovskou silou. Často se uvádí, že se jim i nemoci obloukem vyhýbaly a že se dožívali někdy až dvojnásobku běžného lidského života.

Fext byl v boji nezranitelný. Voda, oheň, ani běžné kulky mu neměly ublížit, smrt jim prý mohla přivodit jen jediná věc, a to rána zasazená speciálním předmětem. Nejčastěji se hovoří o kulce ze skla či skleněném střepu, objevují se ale i odkazy na knoflík nebo třeba pecku nebo kolíček, kterým se přivazují stromky.

Po smrti Fext neshnije, poněvadž má kolem sebe zvláštní tuhý obal, který se vysuší do podoby jakési mumie. Podobný Fext v obalu prý kdysi stával v kostnici v Dašicích. Někde byly uschovány jen části Fextů: v Kostelci u Heřmanova Městce byla jeho obrovská ruka a ve Vejvanovicích dětská ručička.

– V chrudimském „českém Východu“ je několik zpráv o těchto Fekstech: Ve Voleticích u Luže stojí dosud v márnici dva podobní kostlivci. Jeden z nich pochází, jak se tam povídá, z obra Danka ze sousedních Lozic. To byl prý tak silný chlapík, že mu bylo hračkou přehodit si křížem přes bedra čtyři pytle naplněném obilím a nést je na trh do Luže. Povídá se dokonce, že si ještě cestou prozpěvoval a sbíral jahody. Jednou, když kamsi jel na voze, přišel mu do cesty vozka s nákladem dlouhého stavebního dříví. Poněvadž vozka se mu neuměl vyhnout tak, aby mohl projet, slezl z vozíku, uchopil svalnatýma rukama vůz za nápravu a sám ho odsadil. Toho se však zděsil neznámý vozka tou měrou, že opustil náklad a ubíhal jako šílený do polí.
– Pod farním kostelem sv. Prokopa ve Vamberku se nalézá prostorná krypta, do níž se sestupuje v dlažbě uprostřed chrámu. Do jeho rekonstrukce v r. 1899 byl zakryt vstup kamennou tabulí, po jejíž straně ležely dva vyšlapané náhrobky. Jak je vidět z farních matrik odpočívají tu přední osoby města a několik kněží. Téměř všechna těla vypadají jako uměle zakonzervována, že lze ostře poznat i rysy jednotlivých tváří. Snad je toho příčinou i suchý vzduch ve sklepení, že mrtvoly jen vyschly a zkornatěly, snad odehrál se tu takzvaný proces saponifikační, zmýdlovatění těl, jichž tuk mění se lučebně ve hmotu mýdlu podobnou. Zvláštní pozornosti se odedávna, ale těší takzvaný „fext“ to je mrtvola, o níž vypravoval lid, že kůže její nemohla býti za živa zraněna, a která po smrti neshnila. O tom se též zmiňuje P. Sobotka ve Kratochvilné historii měst a míst v zemích koruny Svatováclavské“. (r. 1899)