Je listopadové ráno. Tráva je ještě bílá od jinovatky a vzduch voní vlhkou kůrou a zetlelým listím. Tohle je období, kdy mnoho lidí chodí do lesa nasávat ticho a barvy podzimu.

Jenže pro nás myslivce přichází nejrušnější část roku,  společné lovy zvěře, tedy hony a naháňky. A protože jsem nejen myslivkyně, ale i žena, která má respekt z každé chyby, která by mohla ublížit člověku nebo zvířeti, vím, že je potřeba se k těmhle akcím stavět s velkou zodpovědností.

HON × NAHÁŇKA – není to totéž. Lidé to často zaměňují, ale rozdíl je zásadní

Hon je převážně na drobnou zvěř, tedy bažanti, kachny, zajíci. Střelba probíhá před střelce, zvěř je hnána tak, aby vyběhla (vzlétla) před lovce. Organizace je klidnější, někdy se koná na polích, remízcích, rybnících. Vzdálenosti střelby jsou malé, ale vyžaduje se velká přesnost.

Naháňka. Je to lov černé zvěře (divočáci), ale i srnčí, jelení, případně lišky a další zvěře myslivosti škodící. Často se dělá v hustých lesích, houštinách, hlubokých úvozech a těžko přístupném terénu.
Účastní se střelci i honiči se psy. Zvěř může probíhat rychle a v různých vzdálenostech. Rizika právě díky větší dynamičnosti jsou větší, proto jsou pravidla přísně dána a hlídaná.

Jednoduše řečeno: Hon je spíše “jemná” společná lovecká akce.
Naháňka je dynamická, hlučnější a bezpečnost je na prvním místě.
Proč se tyhle akce vůbec dělají?

Není to jen „zábava“, jak si mnozí myslí. Důvody jsou jasné a často nezbytné

Regulace stavů zvěře
Kdyby se nelovilo, došlo by k přemnožení a to hlavně u divočáků. Přemnožená zvěř způsobuje obrovské škody zemědělcům i lesům. Další důvod je přenos nemocí (např. Aujeszky, africký mor prasat)

Bezpečnost na silnicích
Vysoká zvěř a zvlášť černá způsobuje stovky nehod ročně a lov snižuje riziko střetů této zvěře s auty.

Zdravotní stav populace
Slabé a nemocné kusy se odloví dříve, než nakazí ostatní. Je to nejen ochrana zbývající populace, ale i ušetření trápení pro ty nemocné kusy. Bohužel jako myslivci každé slabé či nemocné zvíře nemůžeme vozit k veterináři. A smrt v důsledku podvyživy a nemoci nebývá rychlá a pěkná. Stejně jako pastýř chrání stádo, myslivec chrání ekosystém.

Tradiční a sociální rozměr

Myslivost není jen lov, ale péče o krajinu, přikrmování, ochrana zvěře a přírody.

Jak taková akce probíhá

Není to chaotický pochod po lese. Každá naháňka má svého vedoucího lovu. Je přesně dané rozestavení střelců a předem vyznačené a každému vysvětleny směry střelby. Je přísný zákaz střelby do neznámého prostoru, kam dobře strelec nevidí. Komunikace během naháňky probíhá přes vysílačky. Každý, kdo je přítomen, musí mít jasné označení (čepice, vesta, páska. To vše v signální barvě). Znalost bezpečnostních pravidel a bezpečného zacházení se zbraní.

ALKOHOL A ZBRAŇ NEPATŘÍ DOHROMADY. Jak na počátečním nástupu lovců, tak během celé akce je naprostá samozřejmost, aby myslivci byli střízliví. Toto pravidlo každoročně hojně kontroluje během honů a naháněk PČR a jak je vidět doposud letos, myslivci jsou opravdu vzorní. Zatím nebyl PČR zjištěn ani jeden přestupek na toto téma. Kdyby se pravidla nedodržovala, stačila by jedna střela špatným směrem a je neštěstí.

Jaká je tradiční struktura naháňky. Může působit jako chaos – mnoho lidí, psi, troubení, střelba. Ve skutečnosti má naháňka pevná pravidla a pořadí.

1) Nástup Ráno se všichni účastníci shromáždí na předem určeném místě. Tam proběhne kontrola zbraní a potřebných dokladů, kontrola označení a výstroje a zopakujíse bezpečnostní pravidla.Vedoucí lovu oznámí, jaký úsek lesa se bude „hnát“, kdo velí psovodům, jaká je délka leče a kdy se očekává konec.
2) Odchod na stanoviště. Střelci odcházejí na svá místa a vytvářejí tzv. obstavený prostor – tedy linii, která tvoří pomyslnou hranici leče. Každý má přesně dané stanoviště a svůj sektor střelby. Každý střelec je seznámen přesně s prostorem, kam může střílet a kam ne. Až teprve když je vše obstavené a vedoucí lovu potvrzuje bezpečnost, může začít samotná naháňka.
3) Výraz „leče“ znamená jeden obvod nebo úsek lesa, který se žene najednou. Větší naháňky mívají více lečí. Jednu ráno, další odpoledne. Honiči a psi procházejí terénem a ženou zvěř směrem k obstavení. Probíhá komunikace vysílačkami. Každý střelec ví, odkud lze zvěř očekávat a kam smí střílet.
4) Konec leče je na daný signál (nejčastěji troubení) honiči oznámí ukončení.
Střelci zůstávají na místech, dokud vedoucí lovu nedá pokyn ke sbalení. Teprve poté se zbraň vybíjí a opouští se stanoviště.
5) Dohledávka. Po ukončení leče nastupuje dohledávka. Tedy kontrola terénu. Psi a vůdci dohledají případné postřelené kusy, aby žádné zvíře nezůstalo trpět v lese. Je to jedna z nejdůležitějších fází a je povinností ji provést.
6) Přesun na další leč nebo konec lovu. Pokud je naplánovaná další leč, přesouvá se celá skupina znovu na nástup, předají se pokyny a pokračuje se v další části. Po poslední leči se koná slavnostní ukončení lovu.
7) Vyhodnocení – výřad. Každý kus ulovené zvěře je položen na výřad, což je důstojný a tradiční způsob úcty ke zvěři.
Probíhají myslivecké pocty. Troubení, ocenění úspěšných střelců, poděkování honičům a psovodům.

Jaká jsou bezpečnostní pravidla. Tady je to upřímně a stručně

• Nikdy nestřílet směrem na zvuk, stín nebo pohyb bez jasného cíle.
• Nestřílet nízko do terénu, pokud není vidět odrazová plocha (hrozí odraz střely).
• Zbraň nabít až na místě lovce.
• Přísný zákaz střelby mimo určený sektor.
• Pes je stejně důležitý jako člověk a za žádných okolností nesmí být ohrožen. Je to přeci myslivecký parťák.
• Střelec nesmí opustit stanoviště bez povolení.
• A když jde o konzumenty masa – zvěřina z naháněk se vždy veterinárně kontroluje.

MÁME POVINNOST DÁT O TAKOVÉ AKCI VĚDĚT? Oficiálně ANO.

Myslivecké spolky mají povinnost informovat obce a vlastníky pozemků či umístit výstražné tabule typu:

• POZOR – LOV
• PROBÍHÁ NAHÁŇKA
• VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ

Často je to i na webu obce, facebooku, úřední desce nebo v místních skupinách. Města i obce vždy mají vše oznámeno a hlášeno i tam najdete informace co kdy a kde.

ALE… upřímně někdy člověk přijde z druhé strany lesa, někdy je cedule utržená, někdy lidé značky ignorují a vejdou přímo do proudu naháňky.

Co když o akci nevím a vejdu do lesa? Tady je nejdůležitější část PRO VEŘEJNOST.

• Důležité je zachovat klid. Neběhat, nekřičet panikou. Stačí zůstat na cestě, nechodit do hustého porostu.
• Pokud slyšíte troubení, povely nebo štěkání psů – dejte o sobě vědět například zavoláním „HALÓ, JSEM TADY“ či pokud vidíte střelce, dojít za ním, optat se kudy mohu odejít.
• Mít psa na vodítku! Toto by měla být samozřejmost, ale zde je to opravdu otázka bezpečí.
• Jasně se ukázat (třeba barevné oblečení). Myslivec, který tě zaregistruje, dá signál ostatním. Zastaví střelbu, dokud nejsi pryč z ohrožené zóny a poradí, kudy nejlépe odejít.
• Upřímně, většina myslivců bude radši naštvaná, že se akce přeruší, než aby riskovala život člověka.

Co by měli lidé vědět

Les není park ani soukromá zahrada, zvěř se musí regulovat, jinak škodí přírodě i lidem. Myslivci nejsou „ti, co jdou střílet“, ale lidé, kteří investují svůj čas i své peníze i srdce do péče o krajinu. Bezpečnost je pro nás absolutní priorita.

Závěr z pohledu myslivkyně

Když stojím na stanovišti, cítím zodpovědnost. Nevnímám lov jako sport, ale jako službu přírodě. Chci, aby se lidé nebáli myslivců, ale chápali, že děláme práci, kterou někdo dělat musí. A že když se potkáme v lese během naháňky, udělám vše pro to, aby byl každý v bezpečí a očekávám stejnou spolupráci, ne nadávky.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.