Ve württemberských klášterech preláti podělovali martinským vínem veškeré obyvatelstvo: například v proboštství Nellingen obdržel každý leník jeden žejdlík, každý stařec a každá žena půl žejdlíku a každý pacholek, děvečka a dítě (dokonce i novorozeně v kolébce) čtvrt žejdlíku.

         Obdobně se tak dělo v 18. století ve městě Hanau, kde měšťané Starého města každoročně obdrželi (na památku vyhnaných mohučských úředníků a žoldáků o martinské noci v roce 1419) žejdlík martinského vína ze zámeckých sklepů nebo ve městě Schmalkalden, kde se rozděloval vinný mošt všem úředníkům, pastevcům, omývačce mrtvol a na obou chlapeckých školách. Jinde zase věřili, že sv. Martin proměňuje mošt na víno.

          V Halle an der Saale stavěly děti o martinské noci džbán s vodou do saliny, který pak rodiče tajně naplnili moštem a k němu přikládali martinský rohlík.

         V roce 1784 habsburský panovník Josef II. vydal nové zákonné normy, které mimo jiné umožňovaly všem pěstitelům prodávat své produkty bez zvláštní licence po určitou dobu, a to počínaje datem 11. 11. Nešlo zdaleka jen o víno, ale také o různé další zemědělské produkty. Zároveň se od tohoto data víno z loňské sklizně začalo označovat jako „staré“ a letošní víno jako „nové“.

Na Mikulovsku byl „Martini“ dnem, kdy vinař pozval do sklepa své přátele a dělníky vinohradu k ochutnávce nového vína. Bylo zvykem, že hostitel podal každému z pozvaných sklenici vína z prvního sudu. Nechybělo ani pohoštění – husí pečínka, slanina, uzenky, domácí sýr, chléb. Staré pravidlo přikazovalo, že teprve od tohoto dne se mohlo přiťuknout sklenicemi a vyslovit přípitek podle pořekadla:

           V německém pohraničí Šumavy zase obyvatelstvo věřilo, že kdo se svatomartinského vína napije, bude silný a krásný, proto se také chlapci a děvčata o sv. Martinu scházeli v hostincích ke společnému pití vína.

            V Čechách se tradovalo: „Radosti Martina jsou hus a džbán vína.” či „Post Martinum, bonum vinum.” (Po Martině víno dobré.) Ve starobylých kalendářích byl u jména sv. Martina vyobrazován »roh« (k pití). Na den sv. Martina se v 19. století zpívával popěvek z r. 1656.

„Všichni svatí s vínem sem jsou, Vilibrod i hosti přijdou;

Martin maje šenkovati a nejprv vykoštovati.“