Déšť, tma, bahno, terén plný zrádných a kluzkých kořenů, kamenů a nekonečné stoupání. Za vámi ani před vámi nikdo a musíte se spolehnout jen na světlo čelovky, chytré hodinky s mapou, dobré vybavení, a především svou fyzickou výdrž a psychickou odolnost.

Zálibu v extrémních horských závodech letos objevil kladenský strážník Daniel Socha, který přes 100 kilometrů dlouhou trasu Beskydské sedmičky (B7) napoprvé zdolal za úctyhodných 26 hodin.

Vytrvalostnímu běžci, kterému už i maratony byly málo, by tak neměl nikdo zkoušet utéct.

Půlmaratony a maratony už mu nestačily, a svou zálibu v běhání se proto šestatřicetiletý kladenský strážník rozhodl posunout na hranici 100 km. „Časem jsem zjistil, že mě víc baví běhat v přírodě než na oválu, a tak jsem se dostal do terénu a do hor, kde jsem zjistil, že mě baví zdolávat převýšení. Přes maratony jsem se dostal ke SkyMarathou, a když jsem hledal, co dál, objevil jsem B7 – běh na 101 kilometrů. Aktuálně je to moje nejdelší zdolaná trasa,“ uvedl Daniel.

Běhání se intenzivně věnuje čtyři roky a baví ho pro jeho všestrannost, jedinečnost krajiny, výhledy a překonávání sama sebe a svých limitů. Stejně jako pro mnohé je pro něj běh zároveň terapeutickým prostředkem a sám říká: „Překonávání těžkých situací při sportu je pro mě paralela k reálnému životu. Neboli, když zvládnete náročné podmínky na trase, dokážete si pak lépe poradit s problémy i v běžném životě.“

Co se týče čistě praktické stránky věci, běh je podle něj oproti jiným sportům i nenáročný na vybavení. „Na kratší trasy stačí mít dobré boty a malou výživu v podobě energetického gelu. Na ty delší už potřebujete běžeckou vestu nebo batoh, funkční oblečení a energetickou výživu a samozřejmě tekutiny. Při větším převýšení se hodí i běžecké hole. Já je tedy nepoužívám, ale spousta běžců na dlouhé tratě ano,“ říká.

Start Beskydské sedmičky byl naplánován netradičně na noc – přesně ve 23 hodin. „Údajně bylo letos nejhorší počasí ze všech ročníků. Vybíhali jsme v dešti a obrovském větru. Všichni jsme doufali, že s východem slunce se počasí zlepší a opravdu – další den se běželo krásně,“ popisuje Daniel.

Krize ale přišla, a to na předposledním kopci, který se zdál nekonečný. Kvůli délce závodu se blížila další noc, a navíc začalo mohutně pršet. Tentokrát už ale chyběla vidina slunného dne a s ním možnost uschnout. „To byl moment, kdy jsem si řekl, že už opravdu nemůžu. Nechají vás seběhnout dolů do vesnice, a pak znovu vybíháte přes těch jedenáct set metrů nahoru. Nikde žádná lavička, ani budova, kam by se dalo schovat. Jen zalesněné, oblé středohory patřící k Západním Karpatům, které se vyznačují podélnými hřebeny a hlubokými údolími. K tomu obrovský vítr a zima, a navíc jsem měl žaludeční potíže. Věděl jsem, že kdybych se zastavil, už se nerozběhnu. Zbývalo posledních deset kilometrů, do toho se mi vybil telefon i hodinky, které mě informovaly, jak daleko jsem. Ale řekl jsem si, že i kdybych měl zraněnou nohu, dojdu to. Nakonec vám stejně nic jiného nezbývá,“ vzpomíná.

Důkazem toho, jak náročná B7 skutečně je na fyzičku přitom může být například fakt, že těsně, než se Danielovi na předposledním kopci chytré hodinky vybily, ukazovaly hodnotu osm litrů vypocených tekutin. „Nakonec jsem doběhl za 26 hodin. Počítal jsem, že budu mít lepší čas, ale v tom počasí a terénu jsem byl vůbec rád, že jsem v cíli. Odpočinek jsem si musel dát pět dní,“ dodává s úsměvem.

Beskydská sedmička, zkráceně B7, je Mistrovství ČR v horském maratonu jednotlivců a dvojic. Jedná se o extrémní horský závod, který patří k nejnáročnějším sportovním akcím v České republice. Účastníci na trati dlouhé přibližně 100 kilometrů překonávají sedm beskydských vrcholů s celkovým převýšením přes pět tisíc metrů. Startuje se v Třinci a cíl je ve Frenštátu pod Radhoštěm. Závod vede náročným terénem, běží se i v noci, a vyžaduje nejen skvělou fyzickou kondici, ale i psychickou odolnost. Každoročně se ho účastní tisíce běžců z celé republiky a dokončit ho je pro mnohé osobní výzvou i obrovským úspěchem.