Blíží se listopad, čas kdy srnci shodí své parůžky a začnou jim růst nové. Málokdo ví jak celý tento proces na hranici zázraků přírody probíhá. Přečtěte si zajímavé informace z pera Elišky.

Srnec a jeho paroží
Když se zima pomalu láme a ranní jinovatka už nedrží tak pevně, začíná se v tichu lesa psát nový příběh. V těch chvílích se nejraději toulám honitbou. Stopy ve sněhu se mění v bláto, vzduch voní mokrým listím a mezi kmeny se tu a tam mihne srnec. Ještě s parožím v lýčí, měkkým, sametovým, teplým od života.

Každý rok ten zázrak pozoruji znovu. A pokaždé mě znovu ohromí, co příroda dokáže.

Zázrak růstu pod kůží

• Srnčí paroží je pro mě něco jako kronika. Každý parůžek, každý výsadek vypráví o roce, který má zvíře za sebou. O zimě, o potravě, o klidu i o stresu, o zdravotním stavu. Je to jako bych četla v otevřené knize.
• Když v listopadu srnci shazují paroží, začíná jim hned růst nové. Většina zvěře ještě odpočívá, ale srnec už investuje sílu do příští sezóny. Pod jemnou kůží se tvoří houževnatá kost, živá, teplá, protkána sítí cév a nervů.
• Na dotek by byla měkká a citlivá, proto se v té době srnec chová opatrně. Když v březnu nebo dubnu paroží doroste a zkostnatí, začne srnec „vytloukat“. To znamená, že se zbavuje „obalu“, který chrání parůžek. Tomu se říká lýčí. Je to zvláštní podívaná: mladé stromky po okraji lesa jsou do výšky kam dosáhne poškrábané, někde zůstane kousek lýčí zachycený o větvičku.

Když pak srnec zvedne hlavu a slunce mu zasvítí do čerstvě vytlučených parůžků, má člověk pocit, že se dívá na korunovaného krále jara.

Seznámíme se tedy blíže se srncem a jeho „korunou“.
Srnčí zvěř, a především srnec obecný, patří k našim nejrozšířenějším a zároveň nejoblíbenějším druhům spárkaté zvěře. Je symbolem ladnosti, obratnosti a přirozené elegance české krajiny. Ačkoliv se s ním můžeme setkat téměř všude, od nížin po horské louky ,tak je jeho životní rytmus, zvláště vývoj paroží složitější, než se může na první pohled zdát.

Vývoj paroží – každoroční zázrak přírody
Paroží je nejvýraznějším znakem srnce. Na rozdíl od jelení zvěře, kde paroží dorůstá na jaře a shazuje se v zimě, má srnec cyklus posunutý o několik měsíců.

Vytloukání a růst paroží

• Na podzim, obvykle v říjnu až listopadu, srnci shazují paroží. Krátce poté se začíná tvořit nové. Zpočátku jde o měkké parůžky kryté lýčím, bohatě prokrvenou kůží s jemnými chloupky. V této době jsou velmi citlivé a sebemenší poranění může růst narušit.
• Růst paroží pokračuje během zimy a v lednu až březnu dosahuje plného vývoje. Jakmile kostnatění dokončí, začíná srnec vytloukat. Tedy odírat lýčí o mladé stromky a keře. Tento proces probíhá nejčastěji v březnu až dubnu, v závislosti na počasí a kondici zvířete.
• Po vytlučení zůstává paroží lesklé, světlé, často s charakteristickým zbarvením podle dřeviny, o kterou srnec paroží čistil. Od světle okrové po tmavě hnědou. V této době se z mladého srnce stává hrdý a bojovný samec, který si začíná vymezovat teritorium.

Celoživotní vývoj paroží
Vývoj paroží je úzce spjat s věkem a zdravotním stavem srnce. K práci myslivce neodmyslitelně patří i obeznávání zvěře (pozorování). Tím získáváme přehled například o počtu dané zvěře v honitbě, o zdravotním stavu každého z nich a místech pohybu. Zdravotní stav je velmi zásadní nejen pro srnce a jeho vývoj paroží, ale pro všechnu zvěř v lese.

• První parůžky mladého srnce (v prvním roce života) bývají krátké, jednoduché růžky, často bez vidličky.
• Ve druhém roce už srnec nasazuje většinou již paroží, tzv. vidláka.
  V nejlepších letech života, tedy mezi 4.–6. rokem, má srnec paroží nejmohutnější a nejsymetričtější. Většinou již se zde jedná o paroží šesteráka (tři násady na každém parůžku) , s dobře vyvinutými růžemi.
• Výjimečně můžeme potkat i srnce osmeráky (čtyři výsady na každém parůžku) či desateráka.
• S přibývajícím věkem dochází ke zhoršení výživy paroží, zvíře slábne, a i paroží se zmenšuje a ztrácí pravidelnost.

Co ovlivňuje kvalitu paroží

• Kvalita paroží není jen otázkou dědičnosti. Významně ji ovlivňují podmínky prostředí a celkový zdravotní stav srnce.
• Výživa je nejdůležitější faktor. Srnec potřebuje dostatek minerálních látek, zejména vápníku, fosforu a stopových prvků (zinek, mangan, měď). Bohaté porosty, pestrá políčka a přirozené lesní prostředí mají zásadní vliv. Minerální látky dodáváme jako myslivci zvěři například v minerálním lizu na slaniska.
• Kondice a věk jsou důležité faktory. Jen zdravý, dobře živený srnec má sílu vytvořit mohutné paroží.
• Klid v jeho prostředí je důležitější, než se může zdát. Časté rušení (např. turisty nebo psy) způsobuje stres a snižuje příjem potravy, což se projeví i na vývoji paroží.
• Genetika je též důležitá. Některé linie mají přirozeně mohutnější paroží, jiné spíše drobnější, i když žijí v podobných podmínkách.
  I dlouhé a mrazivé zimy mohou růst zpomalit, zatímco mírné zimy a brzké jaro jej podpoří.

Nemoci a problémy srnců. Zdravotní stav srnců ovlivňuje celou populaci. Mezi nejčastější choroby patří:

• Paraziti. Ti jsou střevní i podkožní, např. larvy střečků nebo vlasovci srdeční, kteří mohou poškodit srdce a plíce.
• Záněty a poranění paroží. V době růstu může dojít k infekci nebo deformaci.
• Dermatitidy a parazitární kožní onemocnění, které se projevují svěděním, vypadáváním srsti a oslabením.
• TBC, listerióza či toxoplazmóza jsou méně časté, ale vážné choroby přenosné i na jinou zvěř.
• Zubní onemocnění je problém zejména u starších jedinců a mohou komplikovat příjem potravy.

Správná péče o krajinu a regulace početních stavů jsou klíčové pro udržení zdravé populace. Když vidíme slabý či nemocný kus, je nejen humánnější, ale i bezpečnější pro ostatní populaci takový kus odlovit. Většinou se to pozná podle špatného stavu srsti, podvýživy či typického chování.

Když najdete parůžek v lese, je to suvenýr?
Na jaře, po shození paroží, může nález parůžku působit jako krásná trofej nebo suvenýr z procházky. Je však důležité vědět, že parůžek je majetkem uživatele honitby. Tedy mysliveckého sdružení nebo vlastníka honitby. Podle zákona o myslivosti (č. 449/2001 Sb.) je srnčí zvěř zvěří v užívání honitby, a její části (včetně shozeného paroží) jsou součástí tohoto práva. Odnášet parůžky z lesa bez souhlasu uživatele honitby je tedy protiprávní.

Kromě právního aspektu má toto pravidlo i etický rozměr. Nalezené parůžky jsou cenným zdrojem informací pro myslivce (věk, kondice, vývoj populace) a často slouží k biologickému monitoringu. Proto bychom je měli ponechat na místě nebo nález oznámit místnímu mysliveckému hospodáři.

Srnci jsou krásní, hrdí obyvatelé našich lesů a polí. Jejich každoroční proměna od růstu paroží v zimě až po říji v létě je fascinující ukázkou přizpůsobení přírodě. Každý, kdo se pohybuje v přírodě, by měl vědět, že každý parůžek, každá stopa a každý pohled na srnce má svou hodnotu – nejen pro lovce, ale pro všechny, kteří milují ticho lesa a úctu k životu.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.