Inteligentní zahradník českých lesů​, nádherný pták Sojka obecná. Podívejte se na krásné fotografie a přečtěte si překvapivá fakta o tomto nenahraditelném tvorovi naších lesů.

Když se vydáme na procházku podzimním nebo zimním lesem, obvykle slyšíme jen ticho, šustění listí a sem tam vzdálené zvuky. A pak to přijde. Nečekaný, ostrý a často ne právě libozvučný skřek.

Většina lidí by ho přisoudila nějaké „lesnímu rváči“, ale ve skutečnosti se jedná o zvuk jednoho z nejbarevnějších, nejchytřejších a nejpřínosnějších ptáků, které v Česku máme: o sojku obecnou (Garrulus glandarius).​

Maskovaný klenot s modrými zrcátky

Sojka je na první pohled nepřehlédnutelná. Její tělo má elegantní, růžovo-hnědé až rezavé zbarvení. Co ji ale dělá skutečně výjimečnou, jsou její křídla. Na rameni má sojka nápadné, zářivě modré peří s jemným černým proužkováním.

Tyto modré klenoty vytváří silný kontrast k ostatnímu zbarvení a slouží jako vizitka. V letu je navíc nápadná bílá skvrna nad ocasem. Přestože je sojka poměrně velká (velikostí se blíží holubovi), v hustém lese umí být překvapivě nenápadná.​

Mistr imitace a tajný kód lesa

​Sojka by si v ptačí říši zasloužila titul „mistr zvuku“. Zatímco její přirozený hlas je hrubé, drsné „kšrááách“ (kterým často varuje ostatní zvířata v lese před nebezpečím, třeba před dravcem), její skutečné kouzlo spočívá v imitaci. Dokáže napodobit nejen zvuky jiných ptáků – od káně lesní až po sýkorky – ale i nejrůznější mechanické zvuky.

Není neobvyklé, že sojka napodobí i lidský hlas, kočičí mňoukání, nebo dokonce zvuk motorové pily! Proč to dělá? Většinou jde o snahu zmást predátory nebo konkurenty, ale někdy se zdá, že to dělá prostě jen tak, pro zábavu.​

Zahradník s perem-  Sojka a duby

Nejzásadnější a nejužitečnější role sojky v přírodě je role lesního zahradníka. Sojka se živí hlavně rostlinnou potravou, ale s příchodem podzimu se stávají její hlavní potravou žaludy. A právě v tom je ta magie!

Sojka nespořádá všechny žaludy najednou. Místo toho je pečlivě schovává – zahrabává je jednotlivě do země, pod listí nebo do mechu, aby měla zásoby na zimu.​

Podle odhadů dokáže jedna sojka za sezónu ukrýt tisíce (někdy až 5 000!) žaludů. Mnoho těchto skrýší už nikdy nenajde nebo na ně zapomene. A co se stane se zapomenutým žaludem? Vyklíčí z něj nový dub!

Bez sojek by bylo šíření dubových lesů mnohem pomalejší. Když se podíváme na vzrostlý dub, je vysoká pravděpodobnost, že za jeho zrodem stála právě tato barevná, chystrá ptice.​

Rodičovská péče a lesní život

Sojky jsou si věrné a vytvářejí trvalé páry. Hnízdo staví obvykle vysoko ve větvích, pečlivě ukryté před zraky predátorů. Samice snáší 5 až 7 vajíček, na jejichž zahřívání se střídá s partnerem. Po vylíhnutí se o mláďata starají oba rodiče.

V této době jsou sojky mnohem tišší a opatrnější, aby k hnízdu nepřilákaly nebezpečí. Jejich jídelníček je velmi pestrý – od hmyzu a larev, přes semena a bobule, až po drobné hlodavce nebo vajíčka jiných ptáků (což z nich dělá zvíře, které je stejně obdivované jako kontroverzní).​

Příště, až uslyšíte v lese ten drsný skřek, nedívejte se jen po hluku, ale po té modré jiskře na křídlech.

Sojka obecná je mnohem víc než jen hlučný pták. Je to chytrý imitátor, neúnavný lesní zahradník, který sázkou žaludů utváří náš les pro budoucí generace.

V Česku je navíc známá i díky kultuře – ať už jste dítě nebo dospělý, jistě si ji pamatujete i jako tuho důležitého zvědavého ptáčka, který často přinášel zprávy Krakonošovi v oblíbeném večerníčku ze seriálu Krkonošských pohádek. Ne nadarmo je považována za strážce lesa, vždy varuje všechny ostatní před námi i možnými jinými hrozbami.

Sojka je důkaz, že i to, co se zdá být na první poslech nevrlé, může být ve skutečnosti jedním z největších pokladů naší přírody.​

Foto: Veronika Pivoňková, text: -red-

Víte kdo je Veronika Pivoňková? Mladá, pohledná a především empatická fotografka. Mezi její nejoblíbenější témata patří příroda a to jak fauna tak i flóra. Pro nás je ctí, že svolila ke stálé spolupráci a tak se s jejími fotografiemi budete setkávat pravidelně.