Svatá Terezie zasazuje zimní okna - o počasí a pranostiky

SVATÁ TEREZIE ZASAZUJE ZIMNÍ OKNA – O POČASÍ A PRANOSTIKY

Ať chceme nebo nechceme, dny léta už jsou sečteny. Toho skutečného už před časem, nyní i babího léta, ať už jsme viděli odlétat divoké husy nebo ne.

Pomalu nastupuje sychravý podzim se vším, co k němu patří. Dříve se nastupujícímu chladnu bránilo ve staveních i nasazováním druhých, vnitřních oken, tak jak na to upozorňuje úvodní pranostika. Další oblíbeným rčením tohoto období je: „Na svatou Terezii švec nablízku.“ Tím ševcem byl myšlen konec chození bez obuvi, které bylo v dřívějších dobách často z úsporných důvodů ještě dlouho do podzimu značně rozšířené, zejména pak u dětí.

V tomto období probíhá tereziánské babí léto, které se datuje od poloviny první říjnové dekády až po dny na přelomu druhé a třetí dekády října, (cca od 5.10. – do 20.10.). Pro tereziánské léto je charakteristické, že je z důvodu zkracujícího se dne doprovázeno hustými ranními a večerními mlhami a kratší dobou slunečního záření, což má za následek zvyšující se četnost mrazů. Pojmenování tohoto času v lidové meteorologii se vztahuje k svátku svaté Terezie z Avily (15.10.), také zvané sv. Terezie od Ježíše. Jedna z pranostik tohoto období říká: „Od Kosmy a Damiana (27.9.) do svaté Terezie, babí léto se hned tu a hned tam ukazuje.“

Jedna z pranostik tohoto dne také zní: „Po svaté Tereze mráz po střechách leze.“ Jak může lézt mráz po střechách? Třeba v podobě jíní, které vzniká stejně jako rosa za jasných bezvětrných nocí při vyzařování tepla povrchem při teplotách pod 0 st. C, a to bezprostředním vylučováním vodní páry v tuhé fázi. (sublimací). Jde o drobné lesklé ledové jehličky, šupiny, peříčka, tedy útvary s dobře patrnou jemnou krystalickou strukturou, usazené jako chmýří na stéblech trávy, vodorovných plochách a střechách, nikoliv však na drátech nebo stromech – zde se již jedná o jinovatku. Ta se na rozdíl od jíní tvoří při slabém proudění vláhou přesyceného vzduchu, třeba i za oblačného počasí a teplotách nižších než -3 st.C. (Jan Munzar)

V novodobé v pranostické literatuře se setkáváme k různým datům s pranostikami k Terezii, malé Terezii, Terezičce apod., ale vždy se jedná pouze o tu dnešní světici, patronku Španělska – karmelitánku Terezii z Avily, nazývanou též od Ježíše. V českém lidovém prostředí tento svátek nabyl obliby, stejně tak jako používání křestního jména Terezie, především díky „pramáteři“ habsbursko – lotrinského rodu – císařovně Marii Terezii (1717, Vídeň – 1780, Vídeň). Měla 16 dětí. (Zdeněk Vašků, Velký pranostikon)

Podle staročeského kalendáře se 15. října světil pouze svátek sv. Hedviky, slezské zemské patronky, který byl až později přeložen na 16., někde na 17. říjen. Hedvika, slezská vévodkyně, byla přitom kanonizována již roku 1267. Terezie z Avily byla kanonizovaná až 12.3. 1622. Tereziina památka byla v den svatořečení přeložena z původního 4. října na 5. říjen, protože 4. října byl již slaven významný svátek Františka z Assisi, a později na 15. října.

Pranostiky:

– Na den svaté Hedviky, měj doma zelí i dumlíky. (Šlo o brukev polní, tuřín, kolník. Ve svém díle Karel Václav Rais píše: „Tenkrát se neříkalo dumlíky, vždycky jenom řepa, teprve když se začala sázet cukrovka, říkali dumlíky.“)

– Na den svaté Hedviky, ve sklepě mají být brambory i dumlíky.

– Svatá Hedvika do řepy ještě medu namíchá.

– Svatá Hedvika do řepy medu nalévá.

– Z rána svatá Hedvika, chladem se zalyká.