Podívejme se tentokrát na některé z těch krásných a zajímavých hub, které potkáte v podzimním lese. Jen připomínka, nesbírejte to co stoprocentně neznáte. Ani různé aplikace na určování hub nemusejí být dokonalé.

Království Zapomenutých a opomíjených, v mnoha případech, pokladů lesa

Mimo jiné představujeme jako příklad podrobněji tři houby, které nepatří i nepatří na pánev, ale fascinují​. ty ostatní jsou nepopsány ovšem pro potěchu oka i duše.

Když se řekne „houbaření“, většina z nás si představí plný košík hřibů, které už v duchu vidíme na pánvi. Ale pravé kouzlo lesa nespočívá jen v tom, co se dá sníst.

Pod mechem, na trouchnivějících kmenech a mezi listím se skrývá pestré království hub, které ohromuje bizarními tvary, křiklavými barvami a neuvěřitelnými funkcemi.

Zatímco některé druhy putují do kuchyně, ty, které záměrně necháváme v lese, jsou často mnohem zajímavější!​Je důležité si uvědomit, že označení „nesbírá se“ je často velmi relativní.

Co je pro jednoho houbaře neznámá či přehlížená houba, to je pro jiného veledůležitá přísada do kulinářských specialit. Rozdíl je i v krajích a mykologických tradicích. Nicméně, bez ohledu na to, zda daná houba skončí v košíku, nebo ne, má každá z nich v přírodě nezastupitelnou roli.

Tyto „zapomenuté“ houby jsou klíčové pro rozklad dřeva a organické hmoty, pomáhají vytvářet humus, a jsou nepostradatelnou součástí jídelníčku mnoha lesních zvířat – od slimáků po veverky.

I ty nejedovatější a nejbizarnější kousky jsou neoddělitelnou součástí zdravého lesního ekosystému, a proto si zaslouží náš respekt a obdiv, i když je nenecháme dojít až na talíř.​

 ZLATÉ PRAVIDLO NESBÍRANÝCH HUB ​„Houbařský košík není míra všeho. Každá houba v lese má svou cenu, i když není kulinářská.

Tři příklady: Jedna je přírodní recyklátor (Třepenitka), druhá drahokam lesů ​Lakovka ametystová (Laccaria amethystina), třetí kulturní symbol (Muchomůrka).Vždy je důležitější obdiv, než snaha o konzumaci.“​

1. Muchomůrka Červená (Amanita muscaria) – Královna Pohádek​Proč ji nejedí: Muchomůrka červená je sice celosvětově vnímána jako symbol jedovaté houby, avšak otravy končící smrtí jsou spíše vzácné. Obsahuje neurotoxické látky, které vyvolávají psychoaktivní stavy a poruchy vnímání. Proto je u nás klasifikována jako nejedlá až jedovatá houba.​Čím fascinuje: Její zářivě červený klobouk s bílými tečkami se stal ikonou, která zdobí dětské knížky a symbolizuje lesní mystiku. Je to vizuální superstar lesa!​Zajímavost navíc a kulturní paradox: Ačkoliv se u nás striktně nedoporučuje konzumace, v některých částech světa (například v Japonsku) je po speciální úpravě (dlouhé tepelné zpracování) konzumována jako lokální specialita. Muchomůrka červená představuje kulturní a chemický paradox. Navíc, i když ji houbaři nenosí do kuchyně, v lidovém léčitelství a tradiční medicíně se z ní dodnes připravují tinktury, masti a obklady, které jsou používány zevně na bolavé klouby, svaly a revmatické potíže. Připomíná nám tak, že houba má potenciál daleko přesahující kulinářské využití.​

2. ​Lakovka ametystová (Laccaria amethystina) je nápadná a poměrně hojná jedlá houba, která je snadno rozpoznatelná díky své charakteristické zářivě fialové až ametystové barvě pokrývající celý klobouk, třeň i řídké lupeny. Tato menší houba s kloboukem o průměru 2–6 cm roste od léta do podzimu, nejčastěji ve vlhkých listnatých a smíšených lesích, kde preferuje symbiózu s buky a duby. Ačkoliv má jemnou chuť a je jedlá, sbírá se spíše jako barevný doplněk do směsi, než jako hlavní houba, přičemž je třeba mít na paměti, že starší plodnice mohou při vyschnutí ztratit svou typickou barvu

3. Třepenitka Svazčitá (Hypholoma fasciculare) – Královna Zklamání a Recyklace​Proč ji nejedí: Přestože se v lese objevuje v obrovských trsech a láká množstvím, je mírně jedovatá a především extrémně hořká. I malý kousek v košíku spolehlivě znehodnotí celý pokrm. Houbaři ji proto nechávají na místě.​Čím fascinuje: Roste ve svazcích na pařezech a odumřelém dřevě, čímž zajišťuje rychlý a efektivní rozklad dřevní hmoty v lese – je to přírodní recyklátor! Její jasně žlutá barva a trsovitý růst ji činí nepřehlédnutelnou, ale právě její hořkost je přírodním varováním, že ne vše, co vypadá k jídlu, je. Je skvělým příkladem houby, která je pro les životně důležitá, ale pro člověka neupotřebitelná.​

Rozmanitost a barevnost hub je v našich lesích opravdu nepřeberná. A právě to, že některé druhy nesbíráme my, neznamená, že je nesbírá někdo jiný ve vzdálenějších koutech světa.

To ale není to hlavní. Důležité je, že všechny mají svou nezaměnitelnou a klíčovou roli v přírodě – jsou součástí životního cyklu, který nezačíná a nekončí na houbařském talíři.

A proto, pokud houbu nesbíráte, nechte ji tam! Nekopejte do ní, neničte ji a respektujte její místo v ekosystému.

Respekt je ta nejlepší sklizeň​Jsou to jen houby. Co se ale nesbírá v kuchyni, to se sbírá v duši. Obdiv k přírodě, respekt k ekosystému, to je to, co nám les dává. Zkuste se na svět hub dívat nejen z pohledu kuchaře, ale i pozorovatele a milovníka přírody.

Foto: Dagmar Dasha Stříbrná, Text: -red-

Kdo je vlastně spolupracovnice Kladenských listů Dagmar Stříbrná?

K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.