Myslivci mají ještě jednoho patrona, o kterém málo kdo ví, je jím sv. Eustach. Dokonce žil dříve než sv. Hubert a prožil zážitek s jelenem, který je popisován i u sv. Huberta.

Žil v 1. století a byl skvělým vojevůdcem vojska císaře Trajana. Tehdy se ještě jmenoval Placidus. Byl ženatý s Theopistou a měl syny Agapita a Theopista. Žil jako zámožný člověk, vyznamenal se udatností a ač pohan, konal milosrdné skutky. Velmi rád chodil na lov. Sv. Eustach byl uctíván jako jeden ze Čtrnácti svatých pomocníků a jeho kult podpořila „Zlatá legenda“, v níž je Eustachův příběh uveden. Zlatá legenda (latinsky Legenda aurea) je středověkou sbírkou životopisů svatých, legend a traktátů k církevním svátkům. Sestavil ji v roce 1260 italský dominikánský mnich Jakub de Voragine.

LEGENDA O LANI:
Při jednom takovém lovu narazil na skupinu jelení zvěře, z níž nejsilnější jelen se odloučil a prchal do lesa. Placidus zahořel touhou jelena ulovit a pronásledoval ho. Po dlouhé a namáhavé době spatřil konečně jelena na vrcholu skály. Zvedl luk, namířil, když vtom spatřil mezi parohy svítící kříž. Legenda dále traduje, že lovec po zhlédnutí nadpřirozeného jevu prý slyšel tajemný hlas: „Placide, proč mne pronásleduješ? Jsem Kristus, jenž za spásu tvoji a všeho lidstva zemřel na kříži.“ „Co mám učiniti?“, ptal se lovec a dostal odpověď, že se má nechat pokřtít. Po návratu domů celý rozechvělý se dozvěděl od manželky, že i ona zaslechla vyzvání ke křtu. Placidus vyhledal křesťany, podrobil se křtu, přijal jméno Eustach a nechal pokřtít celou rodinu. Druhého dne se od dalšího zjevení dozvěděl, že bude podroben trpkým zkouškám, ale vytrvá-li, dostane se mu odměny. Během svého několikaletého utrpení přišel postupně o služebnictvo, dům, který shořel, ženu, která byla prodána do otroctví, a i o oba syny, které mu odnesly šelmy.
Zhroucen a vyčerpán přijal těžkou práci u rolníka a později hlídače polí. Když se později v Římě nedostávalo schopných velitelů, nechal ho císař vyhledat a vrátil mu postavení. Eustach nezklamal a vítězně se vrátil z bojů, do kterých byl poslán. Při návratu ve dvou vojácích poznal své syny a sešel se i se svou ženou, která pracovala jako zahradnice v domě, kam se přišli ubytovat.
Šťastný návrat měl však další zlom. Císaře Trajana vystřídal Hadrián, který vyžadoval od Eustacha, aby obětoval bohům. Ten se ale odmítl provinit věrnosti křesťanství, a proto byl odsouzen k mučednické smrti roztrháním šelmami. Lvi se však nedotkli ani Eustacha, ani jeho rodiny. Proto byl rozžhaven kovový býk, do jehož nitra byla celá rodina Eustachova vhozena. Tak všichni zahynuli. To se mělo stát 20. září roku 118 (jiný zdroj uvádí rok 120). Jeho památka je uctívána tento den a je zajímavé, že tento den spadá do jelení říje.

Patrona lovců uctívají po staletí jako svého patrona také města Madrid a Paříž, kde v chrámu sv. Eustacha je údajně také část jeho ostatků. Kult sv. Eustacha se později rozšířil z Francie a Španělska do Belgie a Německa, do našich zemí byl pak zaveden ve druhé polovině 16. století německou šlechtou, která se tehdy zmocňovala majetků mnohých českých rodů. Jeho obliba přetrvávala a získávala stále větší vliv v Čechách a na Moravě. Celá řada uměleckých a historických památek nám dosvědčuje, že svatý Eustach byl u nás velmi uctíván jako patron lovu, cechu loveckého a honiteb, zejména pak v 17. století. První organizace myslivců v Čechách, založená v roce 1692 schwarzenberskými myslivci, se jmenovala Myslivecké bratrstvo sv. Eustacha.

Kaple zasvěcená sv. Eustachovi se nachází např. v loveckém zámku Ohrada. Další menší kaplička je poblíže hradu Křivoklát, kterou založil v roce 1697 „landjágr“ Rayman, ke které chodí pravidelně uctívat tamní myslivci nejen svého patrona, ale také své zemřelé a padlé kamarády ve válkách.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.