SVATÁ LUDMILA, PRVNÍ ČESKÁ SVĚTICE A MATKA ČESKÉ ZEMĚ

Kněžna Ludmila vyučovala svého vnuka Václava ze slovanských knih.Je první českou ženou, která se po své smrti stala českou světicí a jejíž jméno bylo historicky doloženo. Svatá Ludmila je naše národní patronka a je nazývána „matkou České země“.

Je ale patronkou nejen vlasti, ale také matek, babiček a křesťanských vychovatelů. Narodila se kolem roku 860 na knížecím dřevěném hradu Pšov nad soutokem Labe a Vltavy v Čechách, severně od Prahy. Hrad byl v 10. stol. přestavěn na kamenný a od 16. stol. stojí na jeho místě zámek Mělník. Zde, v pohanském prostředí, Ludmila vyrůstala jako dcera vladyky Slavibora. V historických pramenech je uváděna i pod jménem Lidmila.

V roce 874, (nebo 875) byla jako velice mladá oddána s prvním historicky doloženým knížetem, pocházejícím z přemyslovského rodu, Bořivojem I. (852 nebo 855 až 888 nebo 890). Ten byl podle pověsti potomkem mýtické kněžny Libuše. V prvním roce manželství, kdy jí bylo asi 15 let, se jim narodil syn Spytihněv (875–915), pozdější kníže. Poté měla Ludmila ještě nejméně tři syny a čtyři dcery, nejznámější je Přibyslava. Známý je i syn Vratislav (888–921), který také vládl české zemi. Uvádí se, že byla vždy mírná, laskavá a spravedlivá. Své děti, a také vnuky Václava (sv. Václav) a Boleslava (synové Vratislava I.), které jí svěřili velmoži, vychovávala v lásce k Bohu.

V roce 882 byli Ludmila s manželem Bořivojem I. pokřtěni na Moravě přímo slovanským věrozvěstem, arcibiskupem Metodějem. Přijetí křesťanství umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními knížaty v Čechách. Ludmila pak křesťanskou víru horlivě praktikovala. Po smrti Bořivoje I. se zasloužila o převedení vlády na své syny a posléze odpoutání Čech od Velké Moravy.

Když kníže Vratislav v. r. 921 zemřel bylo rozhodnuto o rozdělení moci mezi jeho manželku Drahomíru a kněžnu Ludmilu. Ohledně vládnutí byly mezi oběma ženami velké spory. Ludmila se tedy usadila na vdovském sídle Tetíně u Berouna, kde ji brzy nato, v noci z 15. na 16. září 921 najatí Drahomířini vrazi Tunna a Gomon uškrtili. Traduje se, že použili její vlastní závoj či šál. Proto se později stal atributem sv. Ludmily závoj nebo šála, ale i knížecí koruna.

Oficiálně byla svatost Ludmila potvrzena v roce 1143 papežským legátem během jeho pobytu v Praze. Drahomíra poté nad místem vraždy dala postavit chrám sv. Michala, podle legend proto, aby zázraky, které se po smrti Ludmily tady děly, nebyly přičítány jí, ale světci Michalovi.

V roce 925 nechal mladý kníže Václav přenést ostatky své babičky z hradiště Tetín do pražského kostela sv. Jiří na Pražském hradě. Postupně byla Ludmila stále více uctívána a její kult se rozšířil hlavně ve 12. století.