Když se na konci léta krajina začíná barvit do hnědavých, žlutých a červených tónů, na jeřábech ptačích se rozzáří hrozny rudých bobulí. Je to pohled, který potěší oko každého poutníka, ale pro myslivce znamená i něco víc.

Tyto nenápadné plody jsou nejen okrasou podzimní přírody, nýbrž i cenným zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo. A v neposlední řadě jsou odedávna součástí života lidí. V kuchyni, v léčitelství i v tradicích.

Jeřabiny a zvěř – hostina v čase nouze

Jako myslivec dobře vím, že každá dřevina má v přírodě svůj význam. U jeřábu ptačího je to především jeho schopnost plodit i v méně příznivých podmínkách, tedy v horách, na stráních, v kamenitých půdách, kde jiné ovocné stromy sotva zakoření. Proto se jeřabiny staly jedním z nejspolehlivějších zdrojů obživy pro zvěř a ptáky.

Ptactvo
Jeřabiny jsou přirozeným magnetem pro ptáky. Brkoslav severní, který k nám přilétá v zimě ze severu, by bez jeřabin byl jen vzácným hostem. Právě díky nim se objevuje v početnějších hejnech. Obrovský zájem mají i drozdi, kosi, červenky nebo špačci. A kdo někdy v zimě slyšel radostné štěbetání voskovek v koruně jeřábu, ten ví, jak je tento strom pro ptáky přitažlivý.
Srnčí zvěř
Srnci i srny si rádi pochutnají nejen na bobulích, které spadnou na zem, ale i na mladých výhonech. Zvlášť v zimních měsících, kdy jsou jiné zdroje potravy omezené, představují jeřabiny vítané zpestření jídelníčku.
Jelení zvěř
V horských oblastech, kde je jeřáb častý, si jeleni s chutí vezmou listí i kůru mladých stromků. Myslivec zde musí být obezřetný. Přílišným okusem trpí přirozená obnova lesa.
Zajíci polní
Ti se na jeřáb vrhnou hlavně v zimě, kdy si pochutnávají na kůře a pupenech.
Šelmy a medvědi
V Karpatech a na Slovensku medvědi využívají podzimní úrodu jeřabin k doplnění tukových zásob. I lišky si rády smlsnou, když narazí na spadlé bobule.

Když se na sněhem pokrytých stráních objeví keř posetý oranžovočervenými kuličkami, mám jako myslivec radost. Vím, že právě zde najdou ptáci a zvěř potravu, která jim pomůže překlenout těžké období.

Jeřabiny a člověk – dar přírody s dlouhou tradicí

Člověk využíval jeřabiny odnepaměti. Ve starých kronikách a herbářích se dočítáme o jejich léčivých účincích, a v lidové kuchyni nechyběly ani v časech hojnosti, ani v časech bídy.

Kdy dozrávají a kdy se sbírají
Plody dozrávají obvykle od konce srpna do září. Nejvhodnější doba ke sběru je po prvních mrazících, kdy plody změknou a ztratí většinu hořké chuti. Pokud je chceme zpracovat dříve, stačí je na pár dní uložit do mrazáku. Tím se napodobí přirozený proces přemrznutí.
Výživové vlastnosti

Jeřabiny obsahují velké množství vitaminu C, karotenů, pektinů a tříslovin. V dřívějších dobách byly cenným pomocníkem v prevenci kurdějí. Dále působí močopudně, podporují trávení a posilují imunitu.

Možnosti využití v kuchyni
Marmelády a želé .Díky vysokému obsahu pektinu jeřabiny výborně želírují. Často se kombinují s jablky nebo hruškami, protože jejich kyselost se krásně doplňuje se sladší chutí jiného ovoce.
Likéry a víno. Z jeřabin se tradičně připravoval likér, který se používal jako domácí lék na žaludeční obtíže a nachlazení. V některých regionech se z jeřabin dělalo i víno.
Sušení. Sušené plody se mlely a přidávaly do mouky. Obyčejný chléb se tím stal výživnější a trvanlivější.
Čaje a odvary. Používaly se při nachlazení a chřipce, na podporu imunity a proti zánětům močových cest.

Recept: Jeřabinový džem s jablky
Ingredience:
1 kg jeřabin (nejlépe po mrazu)
0,5 kg sladkých jablek
1 kg cukru
1 citron (šťáva)
Postup:
Jeřabiny opláchneme, zbavíme stopek a krátce povaříme ve vodě, aby ztratily hořkost. Poté přidáme oloupaná a nakrájená jablka, dolijeme trochu vody a dusíme, dokud ovoce nezměkne. Rozmixujeme, přidáme cukr a šťávu z citronu a vaříme, dokud směs nezhoustne. Horký džem plníme do čistých sklenic a zavíčkujeme. Výsledkem je sladkokyselá pochoutka, která se výborně hodí k masu, sýrům nebo na chleba.

Zajímavosti a tradice
Ochranný strom. Na vesnicích se větvičky jeřábu věšely nad dveře a okna jako ochrana proti zlým silám. Jeřáb byl považován za strom, který odhání čarodějnice.

Včelí pastva. Na jaře patří jeřáb k významným zdrojům nektaru a pylu pro včely, čímž přispívá k celkové úrodnosti krajiny.
Dřevo. Tvrdé, pevné a jemně vláknité. Používalo se k výrobě přesných měřicích nástrojů, dřevěného náčiní a hudebních nástrojů.
Symbolika. Jeřabiny jsou často vnímány jako symbol životní síly a odolnosti, protože rostou i tam, kde jiné stromy nepřežijí.

Závěrem
,,Když v podzimním lese zahlédnu červené korálky jeřabin, vždy se zastavím a chvíli se zadívám. Vím, že tyto plody nejsou jen okrasou, ale mají svůj hluboký význam. Pro zvěř jsou jeřabiny záchranou v těžkých časech zimy, pro ptactvo neodolatelnou pochoutkou a pro člověka cenným darem přírody, který nás provází po generace.
Jeřabiny spojují svět lidí a svět zvířat. A tak když si na podzim natrhám pár hroznů na likér nebo džem, vždycky si připomenu, že se dělím o stejný dar s ptáky, srnci i medvědy. A to je na přírodě to nejkrásnější.“

S mysliveckým pozdravem vaše
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.