Výraz „to je pravé ořechové“ znamená, že něco je skutečné, pravé, správné, nefalšované, optimální nebo vhodné. Používá se pro vyjádření nejvyšší kvality, pravosti nebo jako synonymum pro ideální variantu.

Původ tohoto spojení není zcela jasný, ale jedna z teorií souvisí s ořechovým dřevem. Ořechové dřevo bylo považováno za velmi kvalitní a obtížněji se falšovalo oproti jiným dřevům, což mohlo vést k asociaci s pravostí a nefalšovaností.

Slovník spisovného jazyka českého uvádí u slova ořech celkem pět významů:
– plod nebo část plodu rostliny vyznačující se tvrdým obalem
– strom zvaný ořešák
– ořechové dřevo
– něco, co svým tvarem nebo velikostí připomíná ořech – například hrudka másla, druh tříděného uhlí či součást samostřílu
– maso nejvyšší jakosti, pocházející z telecí kýty

Slovo ořech má však ještě jeden, méně známý význam – používá se také ve spojení s nečistokrevnými psy. Proč se jim tak říká, vysvětluje časopis Naše řeč z roku 1929: „Typickou barvou srsti nečistokrevných psů má být barva ořechová.“

Co se týče původu samotného výrazu ořech, ten patří k méně jasným. Starší etymologové se domnívali, že by mohl souviset se zvukomalebným slovesem řachnout, přičemž měli na mysli zvuk při louskání ořechů. Jiní badatelé poukazovali na podobnost českého slova s německým Ecker (bukvice), nizozemským aker či anglickým acorn (žalud).

Pokud by tato příbuznost skutečně existovala, pak by slovo ořech mohlo být takzvaně praevropské, tedy pocházet z jazyků obyvatel, kteří zde žili ještě před příchodem Indoevropanů.

Současní etymologové však takto daleko nezacházejí. Uvádějí pouze, že všeslovanské ořech má obdobu v baltských jazycích a že je možná příbuzné s řeckým árya, což rovněž znamená ořechy.
Text: Michal Novotný

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.