Latinsky se měsíc nazývá September od latinského septem (tj. sedmý), neboť do roku 153 př. n. l. bylo září v římském kalendáři sedmým měsícem v roce. Tento název se v současnosti používá v mnoha evropských jazycích.

České jméno září se v lidovém povědomí spojuje se slovem záře (zářit). Ve skutečnosti však pochází od výrazu „zařijen“ neboli malý říjen (analogie s malým a velkým červnem neboli červencem). Další výklad pojmenování měsíce září vychází ze spojení „za říje“ („během říje“), tedy původně staročesky „za řuje“. Staročeské slovo „řúti“ se postupně vyvinulo do současného řvát. Září je tedy měsícem, v němž se zvěř páří a vydává charakteristické zvuky, čili řve.

V měsíci září začíná období podzimní sklizně a školní rok. Kromě ovoce a brambor dozrává také vinná réva a chmel. Proto se v lidové tradici českých zemích odehrávají v tomto měsíci tzv. sklizňové slavnosti – vinobraní, dočesná. Ještě před vinobraním se v předvečer svátku Narození panny Marie, který se připomíná 8. září, udržoval především na jižní Moravě dávný zvyk, při němž se „zarážela hora“. Bylo to znamení, že od tohoto okamžiku je vinohrad „zaražený“ neboli zavřený a nikdo do něj nesměl až do vinobraní vstoupit. Dříve jsme bývali i krajina lnářská, a tak počátkem září probíhala sklizeň, neboli trhání lnu.

V tento měsíc také probíhala slavná staročeská posvícení. Za starých časů se posvícení slavilo v každé vísce, byla to také výroční slavnost, která připomínala posvěcení místního kostela, jakési jeho narozeniny a slavila se v neděli před, nebo po svátku světce, jemuž byl místní kostel zasvěcen.

Býval to také jeden z nejoblíbenějších svátků prostého lidu, který zároveň oslavil ukončení polních prací, nejčastěji žní. Už byly zásoby nového máku do buchet, zásoby vajec a čerstvé mouky, zralé švestky nejen na povidla a vykrmené husy na pekáč. Zkrátka ideální čas na návštěvu příbuzných a přátel.

Sedlák vítal každého příchozího drže se staročeského: „Host do domu, Bůh do domu“.

Přijď ty kmotře i s kmotřičkou v neděli ráno,
já vás zvu na posvícení, bude vám přáno,
masa dost a jitrnic, jelita a ještě víc,
od jídla nebude scházet, věř mi, kmotře nic.

V neděli 22. září, v 14 hodin a 44 minut nastává podzimní rovnodennost, končí astronomické léto a začíná podzim. Den bude stejně dlouhý jako noc. Dny se budou zkracovat do 22. prosince, na kdy tento rok připadne zimní slunovrat. Pokud by Vás spíše zajímal meteorologický podzim, tak ten začal 1. září a zahrnuje měsíce září, říjen a listopad. Pevně stanovená tříměsíční období byla zavedena kvůli zpracování klimatologických dat.

28. září je v Česku den sv. Václava, den státního svátku, do nedávné minulosti den, kdy se v hornatých krajích sváděl dobytek z letních pastvin do vsí k přezimování. V některých oblastech také končila roční služba čeledi a zároveň se uzavíraly smlouvy s hospodáři na příští rok. Na Plzeňsku si čeleď ze svých řad volila chudého krále a královnu, kteří pak se svými „dvořany“ obcházeli ves a se zpěvem prosili o dary (vejce, pečivo). Večer se pak v místní hospodě konala z výslužky hostina. Po tomto významném dni čekala lid ještě jedna důležitá věc. Po svatém Václavu se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Ta se platila povětšinou v naturáliích.

Svatý Václav je v pranostikách symbolem babího léta, jež někdy také bývá označováno jako „léto sv. Václava“. Na tento státní svátek připadá mnoho zajímavých pranostik, které mají i poměrně široký záběr zaměření. Ač před pár dny teprve podzim začal, naši předci již varují: „Přijde Václav – kamna připrav.“ Ale: „Na svatého Václava pěkný den, přijde pohodlný podzimek,“ což se bohužel často neočekává. A tak se asi dočkáme: „Na svatého Václava bývá bláta záplava.“ Na druhou stranu, pokud k nám dorazí přímo bouřky, mohlo by se vyplnit: „Je-li bouřka na Václava, dlouho teplo zvěstovává.“

O svatém Václavovi se také traduje mnoho pranostik ohledně sklizně vína. „Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní,“ nebo „Na svatého Václava českého bývá vína nového.“

Září je hlavní dobou sklizně ovocných plodů, podle pranostiky „svatého Matouše (21.9.), každé jablko se ukouše“ a „na sv. Václava každá plaňka je zralá“ a dále „Do svatého Matouše (21.9.) má být sklizeno vše to nejnutnější“, kde se tak nestalo, činili do sv. Michala (29.9.) Rýmované pravidlo hospodářské nabádá: „Zelí, brambory, kopej řepu, kapusty, kedlubny, mrkev schovej v sklepu.“

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.