V pranostikách se setkáváme s časovým údajem podletí, poletí či polétí a podletie, např. k 1.9. se vážou pranostiky „Když laštovice letí, jest znamení podletí“ nebo „Je-li střídavě na Jiljí, je střídavé podletí.“

V těchto pranostikách se ukazuje na část roku před podzimem a vychází ze staročeského členění roku na osm ročních období, kterého se u nás na venkově hojně užívalo ještě koncem 19. století. První český tištěný kalendář z r. 1489 (plzeňský) dokonce dělí rok na šest období. Jsou to: zima (prosinec, leden), jaro (únor, březen), podletí (duben, květen), léto (červen, červenec), poletí (srpen, září), podzim (říjen, listopad).

Podle Slovníku spisovného jazyka českého je slovem podletí označováno, jak období pozdního jara, příp. časného léta (jaké by to bylo bez slunéčka podletí?), tak i období sklonku léta (léto míjelo a téměř se již překlánělo v podletí) anebo se jím také může označit celá doba jednoho roku (dvanáct roků minulo, třinácté běží podletí).

Staročeské členění roku:

Pozimek čili předjaří (od sv. Matěje, tj. od 24. února), jaro neboli vesnu (od sv. Josefa, tj. od 19. března), podletí (od sv. Jana Nepomuckého, tj. od 16. května), léto (od sv. Medarda, tj. od 8. června), poletí či polétí (od sv. Panny Marie kořenné, tj. od 15. srpna), podzimek čili podzim (od sv. Matouše, tj. od 21. září), předzimu (od sv. Martina, tj. od 11. listopadu) a zimu (od narození Páně, tj. od 25. prosince). Staročeské členění roku na osm období je více přirozené a vystihuje těsnější spjatost našich předků s děním v přírodě nežli naše současná civilizace.

Vše potvrzuje i Kottův Česko-německý slovník (r. 1890), který uvádí dva citáty ze staročeských spisů: Po ukrutné zimě podletí s teplými větříky nastane a hlavně: Až se vlastovice v podletí navrátí. V kronice Trojanské se pak čte: „Zima před rychlú teplostí slunečnú poběhováše pro blízký příchod všelikého podletie“. A. V. Šmilovský píše roku 1886: Bylo podletí. Obepjat průhledným blankytem, vydychoval červen ústy růží, šeříků a jasmínu a J. E. Kosina 1899: Jaro se ponaklonilo k podletí.

Není jistě bez významu, že oba autoři jsou profesoři, dobře znalí starého jazyka a uvědomující si etymologii toho slova.

Poznámku o „podzimním“ podletí najdeme i u včelařů: V podletí zkontroloval úly a zrušil včelstva nejsilnější z nichž získal med a včelstva nejslabší, která by pravděpodobně nepřežila zimu.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.