Jako vedoucí rodinných expedic jsem se rozhodl prozkoumat novou, neprobádanou oblast – dětskou fantazii. Můj výzkumný tým se skládal ze tří nenasytných, ale vysoce kvalifikovaných dětí a znaveného otce, jehož úkolem bylo vědecky potvrdit jedno zdánlivě absurdní tvrzení: sloni mohou létat.
Tato mise byla zahájena v pohodlí našeho obývacího pokoje, kde nám bylo předloženo video s názvem Jak Boubík poletuje světem. Moje pětiletá princezna okamžitě zaujala pozici hlavního konzultanta a její bráchové, třinácti- a patnáctiletí, se chopili role skeptických pozorovatelů s úsměšky a neustálými dotazy typu: „Už tam budem, tati?“
Naše základna se rychle přeměnila na laboratoř fantazie, kde jsme zkoumali důkazy, že Boubík, slůně sedící na hřbetu motýla, je skutečný. Byli jsme svědky jeho dobrodružství.
- Fáze 1: Vzlet s motýly.
Video jasně ukázalo, že Boubík se vznesl do vzduchu na zádech motýla. Můj vědecký tým tuto hypotézu přijal bez protestů, protože – jak podotkla princezna – „Motýlci jsou hodní a sloni taky. Proč by nemohli kamarádit? A kamarádi si pomáhají.“ Vědecky vyvráceno. Sloni nelétají, ale když mají za kámoše motýla, ten je zanese na kraj světa. - Fáze 2: Cestování vlakem a koupání v moři.
Boubík cestoval vlakem. Žádný problém. Moře. Taky žádný problém. Ale umývat se v moři? Opravdu?! To je ekologie! Na tento jev jsem se chystal reagovat, ale můj mladší syn mě předběhl: „Tati, to je díra, a kouká na ni měsíček.“ Vědecky ověřeno. Slon se do vlaku vejde, mytí v moři je možné, protože díra. Nu, dětská fantazie. Nebo bratříček rejpálek. - Fáze 3: Setkání v New Yorku a hudební vystoupení.
Na videu se Boubík potkal se sloní umělkyní, které hrál na kytaru. Můj starší syn se zamračil a pronesl: „Tati, je to blbost. Slon neumí hrát na kytaru, kde by se to naučil?“ (Nevím, po kom je ten kluk takový kazisvět.) Z mého pohledu je to jedno, ale pro vědecký tým to bylo nepřijatelné. Nicméně když se objevily sladké noty a Boubíkova přítelkyně se usmívala, dcerka se začala usmívat také. Dětská intuice potvrdila vědeckou teorii.
Naše expedice vyvrcholila, když Boubík po letech putování objevil vesmír, galaxie a potkal medvědy. To už bylo moc i na mé děti. S údivem sledovaly, jak Boubík s úsměvem prochází galaxiemi, zkoumá černou díru a chodí po Saturnových prstencích.
Tato expedice nám dokázala, že i v těch nejneuvěřitelnějších příbězích se skrývá kousek pravdy, která nás obohacuje. Naše děti, kdysi skeptici, se nyní smějí a hrají si na létající slony. Ségra sedí bratříčkům za krkem a mává ručníkem. Nevím, jak dlouho to bude pány bratry bavit, ale… Věda byla jasně poražena dětskou fantazií. Snad jim to vydrží, co nejdéle.
Zapněte zvuk, pozvěte děti a vydejte se s Boubíkem na cestu do neznáma v klidu a v pohodě na chvilku zastavte své uspěchané aktivity.
