Je čas i na studenokrevné obratlovce a tentokrát se objektivu Dagmar Dashy Stříbrné nevyhnula rosnička zelená, jedna z naších nejmenších, nejkrásnějších i nejhlasitějších žab naší přírody.

​Rosnička zelená: Malý klenot našich rybníků

​Rosnička zelená (Hyla arborea) je jeden z našich nejznámějších a nejpůvabnějších obojživelníků. Její charakteristická zelená barva a hlasitý křik dělají z ní nepřehlédnutelnou, i když se často skrývá ve vysoké vegetaci.

​Rosnička dorůstá velikosti přibližně 4 až 5 centimetrů. Její tělo je štíhlé a elegantní. Má hladkou a lesklou kůži v zářivě zelené barvě, která jí slouží jako dokonalé maskování v listí. Na bocích má tmavý proužek, který se táhne od nosu až k zadním končetinám.

Rosničky se vyznačují speciálními přísavnými polštářky na prstech, které jim umožňují šplhat po hladkých površích, jako jsou stromy, keře nebo rákos.

​Její hlas je mimořádně silný a poznáte ho zejména v teplých letních večerech. Samečci se ozývají hlasitým „krák-krák-krák“, které se nese do širokého okolí a láká samičky.

​Rosnička zelená je převážně noční živočich. Přes den se ukrývá v korunách stromů a keřů, kde loví hmyz, jako jsou mouchy nebo komáři. Jejím domovem jsou především listnaté lesy, parky, sady a zahrady, které se nacházejí v blízkosti rybníků, tůní nebo pomalu tekoucích vod.

​Rozmnožování probíhá od pozdního jara do léta. Samečci se sejdou ve vodě a svými zvuky lákají samičky. Samičky pak kladou stovky vajec v rosolovitých shlucích. Z vajíček se líhnou pulci, kteří se postupně vyvíjejí a metamorfují v malé žabky.

Kdo je vlastně spolupracovnice Kladenských listů Dagmar Stříbrná?

K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.